Transe Gaule 4, před odjezdem

Pomalu se blíží den mého odjezdu do Francie, kde se pokusím absolvovat Transe Gaule, 1150 km v 18-ti etapách od jednoho moře k druhému. Trochu rekapitulace neškodí. Jednotlivé etapy mají vzdálenost mezi 49 km (30 mil) a 75 km (47 mil), denní průměr je 64,9 km, s tím, že rychlost účastníka nesmí v žádné etapě poklesnout pod 5,5 km/h, jinak je diskvalifikován, závod sice může dokončit, ale bez startovního čísla.  

Původně jsem chtěla letět do Paříže, zůstat tam 2 dny, prohlédnout si alespoň kousek města a pak pokračovat dál. Už jsem si koupila letenku, ale pak vybuchla sopka na Islandu, letadla nelétala nebo létala nepravidelně a já změnila názor-do Paříže jedu autobusem. Odtamtud budu pokračovat vlakem do Morlaix (TGV) a tam přestoupím na regionální vlak do Roscoff. Zpátky do Čech pojedu taky autobusem z Montpellier, z místa cíle Gruissan pořadatelé účastníky (v případě zájmu) dopraví do Narbonne na nádraží a odtamtud se dá do Montpellier dojet nebo mne někdo případně přibalí s sebou do auta a vysadí v Montpellier, když to bude mít po cestě.

Na poslední chvíli se našlo i pár hodných lidí, kteří mne podpořili, buď finančně nebo dalo by se říci „hmotně“, sportovními výrobky, které použiju v závodě. Seznam těch, kdo mne podporují, je na levé straně mého webu. Do oslovování firem a psaní dopisů se mně nejdřív moc nechtělo, říkala jsem si, že je na světe určitě spousta potřebnějších lidí než jsem zrovna já, ale jedna hodná dušička (nechce být jmenována) mě přesvědčila, že mám napsat dopis a pomohla mně s distribucí. Z takto oslovených firem mne podpořila pouze jediná, ale dostala jsem spoustu zdvořilostních dopisů nebo mailů, že tedy ne, že mne nepodpoří, ale že mně drží palce. Je to od nich milé, že to nehodili třeba rovnou do koše, že? Jak jsem zjistila, tak o  takovou pomoc (sponzoring) se musí žádat s dostatečným předstihem (třeba až jednoho a půl roku předem), každá firma má své schvalovací procedury, jak s takovými žádostmi naložit, mají třeba vytipované oblasti (nebo přímo druhy sportů), které podporují, nebo už mají „své zavedené“ sportovce, které podporují a jiné už neberou nebo to prochází určitým schvalovacím řízením (např. představenstvem firmy). Tak, kdybyste někdy někdo o něco někoho žádal, tak hlavně včas. Těm, kdo mne podporují moc a moc děkuju, moc si toho vážím. Sportovní výrobky firmy Lasting použiju přímo v závodě, především tedy jejich běžecké ponožky, které patří mezi nejlepší, co znám.

Z Francie za ty poslední 3 měsíce přišlo spousta mailů od pořadatelů s různými informacemi, dokonce i informace o jednotlivých účastnících, jakých závodů se např. zúčastnili v květnu-červnu a jak byli úspěšní. Přišel konečný seznam účastníků s fotkami, také fotky se jmény všech organizátorů, zkrátka a dobře, aby bylo jasné "who is who". Přišel podrobný road book, tištěný popis jednotlivých etap s čísly silnic, kde zatočit a odbočit, jakž takž jsem to přeložila do češtiny, abych tomu včas vychytala mouchy, kdyby tam bylo něco ne moc jasného.

Dále odkazy na přibližné vytyčení jednotlivých etap v Openrunner.com, vč. přibližného označení kilometrů a grafy s převýšením, dalo by se to určitě nahrát do nějaké GPS. Ale já technický antitalent tohle nevyužiju, jelikož mám jen obyčejné hodinky. Jednotlivé etapy jsem si pečlivě prošla, vyzvětšovala, vytiskla, podívala se na letecké snímky, opravdu nádhera prohlédnout si zatím alespoň na mapě celou trasu. Taky přišly linky na jednotlivá města a městečka, přes které se poběží, kde je jaká či onaká pamětihodnost nebo zajímavost, to jsem ještě nestihla prohlédnout. Taky přišel podrobný manuál, jak závod probíhá, jak to bude před startem, při startu, při jednotlivých etapách, jak a co se bude jíst (např. vlastní talíř, hrnek, příbor s sebou), kde se bude spát, kdy bude jídlo v restauraci, kdy bude jen instantní BOLINO (chutné a po zalití horkou vodou připravené za 2 minuty ke konzumaci), jak to bude s masérem, jak při poslední etapě (startuje se dříve), jak po doběhu poslední etapy. Občerstvovací stanice např. budou první dvě po 15-ti km a další po deseti kilometrech, někdy bude od poslední občerstvovačky zbývat doběhnout víc jak 10 km. Třeba taky jedna zajímavost, startuje se v Roscoff s jednou nohou v moři (La Manche), někteří účastnící si nabírají mořskou vodu do malé lahvičky, symbolicky jí nesou po celý závod a pak jí vylijí do Středozemního moře, tam se  předpokládám taky bude muset strčit noha, aby to bylo opravdu od moře k moři.

K základnímu běžeckému vybavení jsem ještě něco přikoupila, např. samonafukovací karimatku (přímo luxus), novou ledvinku s větší kapsou a dvěma kapsami na flašky s vodou, kufr na kolečkách a v lékárně spoustu mastiček, náplastí, nějaký ten prášek, protože doktor k dispozici nebude, tak abych byla připravená skoro na všechno, ale úplně na všechno být stejně připravená nemůžu, to je jasné.

Po Moravském ultramaratonu (7 x 43 km) jsem léčila levou nohu, kolem kolene (asi namožené vazy), ten sval, co se na koleno upíná zpředu a ze strany… pak začala noha bolet kolem paty a achilovky…taky jsem měla zánět močových cest (a dochodila poslední maraton ne v optimálním zdravotním stavu nejen kvůli bolavé levé noze), zkrátka a dobře nějak mně začalo bolet úplně všechno. Koleno a kus levé nohy jsem mazala dvěma mastičkami (dle rady Sama Straky), přikryla to igelitem a přes to dala 3 šátky, aby se to zapařilo, hodně jsem sprchovala ledovou vodou nebo dávala led v pytlíku, taky jsem baštila chvíli diclofenac jako prevenci kvůli zánětu. Vydržela jsem neběhat 4 dny, 3. a 4. den mne už braly křeče z neběhání, bolelo mně úplně všechno, takže se nedalo nic dělat a 5. den jsem opatrňoučce vyrazila na 6 km. Čím se člověk zkazí, měl by se i napravit, takže se mně udělalo hned o dost líp a v léčení tímto způsobem jsem pokračovala. Původně jsem měla v plánu běžet ještě Zátopkův zlatý týden, tj.10 km, 5 km a maraton, ale všechno jsem zrušila, stejně jsem neměla moc sílu a nechtěla jsem riskovat nějaké ještě horší problémy.

Takže to shrnu a rozloučím se s Vámi. Posledních pár dní mne ještě čeká spousta zařizování v souvislosti s  cestou do Francie a účastí v Transe Gaule, taky doma musím všechno zařídit a připravit, protože o kluky se musí někdo postarat, když budu pryč, v práci musím dodělat práci, když budu mít 3 týdny dovolené atd.

Transe Gaule bude moc těžký závod, nejtěžší, co jsem zatím absolvovala, jedu tam sama bez doprovodu, který by se o mne staral. Je zde spousta neznámých a proměnných, se kterými se budu potýkat, takže pravděpodobnost, že závod absolvuji celý až do konce je tak 40 % (můj reálný odhad). Hlavně tam nejedu vyhrát, ani závodit, ale zúčastnit se, nasbírat zkušenosti, poznat nové lidi, nové kraje, možná i sebe, zkrátka a dobře, užiju si to se vším všudy a podle svého. Tenhle závod má pro mne osobně ještě „duchovní“ rozměr, něco uvnitř mne skončí a něco nového začne, budu znovu na cestě, na svojí cestě životem, vyrovnaná s minulostí, bez dluhů vůči sobě a na ten pocit se moc těším.

Mějte se tu príma a kdybyste chtěli vědět, jak jsem na tom, tak od 11.8. večer klikněte tady: www.yanoo.net/index.php a pak tady v „Liste des news“. Měly by tam být uveřejňovány průběžné výsledky. A prosím, prosím posílejte dálkově energii, ať mně to běží nebo alespoň šmajdá v limitu.

 Tohle video mne úplně nadchlo www.youtube.com/watch?v=phjIWIN3qFs&feature=player_embedded