Transe Gaule 3

Dnes ráno mně  v poště čekal další mail od pořadatelů Transe Gaule, musím se s Vámi přece podělit o novinky. Píšou, že by mělo být 57 účastníků, včetně 9-ti žen. Připojí-li se Australan Kelvin Marshall, budou mít své zástupce všechny kontinenty a v mailu je obrázek všech 5-ti olympijských kruhů. Zde je odkaz na web, kde je článek www.yanoo.net/index.php?load=news&key=100 (možno přeložit pomocí Google překladače) a jedna věta je i o mé maličkosti, ve spojitosti s jednou z nejlepších Francouzek Brigitte Bec-Cètre a nadcházejícím MS v běhu na 24H v Brive-la-Gaillarde, které se už blíží (13.-14.5.2010). Mám radost, že se na startovní listině objevila jména ultraběžců (ultraběžkyň), které znám ze závodů (48H v Brně, Moravský ultramaraton). Zúčastní se Sigrid Eichner (chystá se kromě Transe Gaule i na Deutschlandlauf, když se sečte Transe Gaule + Deutschlandlauf, znamená to 2 353 km v 6-ti týdnech a Sigrid je zatím jediným člověkem, co to dokázal - v r.2008). Dál se zúčastní Günter Meinhold, jeho noha s vytetovaným znakem TG je vlevo na mém blogu (foto Dan Orálek při MUMu 2008). Pak znám ještě ultramaratonce Said Kahla  (neskloňuji), Jobsta Von Palomboniho a Mireille Cormierovou. Příloha mailu obsahuje podrobný manuál, kde je slovem i v obrázcích vysvětleno, co a jak bude. Jak bude vypadat značení trasy, občerstvení (např. voda se nebude podávat v kelímcích, ale jen nalévat každému do jeho nádoby), jak to bude s doprovodem účastníků (to se mně netýká), jak s jídlem před závodem, po závodě, jak to bude na místech, kde se nocuje, že se má např. šetřit s teplou vodou, aby zbyla na všechny, že se třeba nedostane na všechny při nabíjení mobilních telefonů z el.sítě atd. Také je zde pokyn týkající se váhy zavazadla (maximálně 25 kg) a obrázek korby náklaďáku s naloženými kufry (jeden na druhém) s doporučením, aby tam nebyly křehké věci. Pro mne z toho plyne, že si budu muset pořídit kufr na kolečkách, protože v tašce (tu + batoh jsem si chtěla vzít) by věci nemusely přežít každodenní nakládání, transport a vykládání. Měly by být k dispozici 2 zdravotní sestry a v případě potřeby fyzioterapeut v příznivé ceně 10 € za 30 minut. A nakonec pro mě ne moc milá informace, že vlak z Paříže do města Roscoff nejede přímo, ale musí se přestupovat, je tam odkaz na web, přes který by se snad měl dát koupit lístek dopředu a snad za levněji, ale to ještě musím pořádně přeložit a prozkoumat.

Zkrátka a dobře, mám zase takové to chvění kolem žaludku, těším se, ale zároveň se bojím, jak to všechno zvládnu. Teď nemyslím samotný běh, ale ty věci okolo. Mám koupenou letenku z Prahy do Paříže, tam bych chtěla zůstat 2 dny a trochu se tam porozhlédnout, ubytování ještě nemám vybrané ani zamluvené (budu to  muset promyslet, aby to bylo někde poblíž nádraží odkud pojedu dál směr Roscoff). Do místa startu bych měla dorazit během pondělí (pořadatelé tam už budou a spát se bude ve sportovní hale), v úterý budu odpočívat a večer bude zahájení. No a start by měl být ve středu (11.8.) v 8:00, měl by odstartovat starosta města. A když tedy zatím čistě hypoteticky předpokládám, že 28.8. zvládnu poslední etapu (startuje se už v 5:00) a doběhnu do města Gruissan (až na pobřeží), tak pak v hale by mělo být slavnostní ukončení (zase kus od pobřeží zpátky). Ráno 29.8. by měli účastníky odvést do Narbonne k vlaku, tam odtud jsem si naplánovala odjet do Montpellier a z Motpellier autobusem přímo až do Prahy. Zvažovala jsem ještě variantu jet vlakem až do Paříže a letět tam odtud (od jinud jsou letenky moc drahé).  Ale nevím, jestli bych to zvládla, protože bude konec prázdnin a zároveň víkendu, všude hodně lidí a já budu asi úplně KO a anglických slovíček si budu pamatovat ještě míň než normálně. Sice to bude asi hrůza, sedět v autobuse, ale už by tam měli být Češi a já se neztratím. Vůbec z toho, že se ztratím po cestě nebo že mně něco někde ujede, mám největší strach, asi větší než z těch kilometrů, co mně čekají. Strach sem nebo tam, stejně mně to neodradí, budu to brát jako že jdu na zkušenou do světa, jako se chodilo dřív vandrovat (buchty si napeču sama). Taky se doufám něco od těch zkušených ultráků a ultraček naučím nebo okoukám.

Ještě si postěžuju (a zároveň sama sobě vynadám), jsem nějak ve skluzu, co se týče přípravy, hlavně jazykové. Půjčila jsem si 2 učebnice francouzštiny a chtěla jsem si aspoň na seznamu v překladači poslechnout, jak se to říká, ale mám pořád takový hrozný fofr, že na to ta chvilka klidu nějak nezbývá. S angličtinou jsem na tom podobně, sice do nějakého anglického textu koukám, když jedu metrem, do práce a z práce, ale v té mojí hlavě to nějak nechce zůstat. Nohy by pořád jenom běhaly, to jim celkem jde, ale že se hlava musí taky něco učit, to ne. Už toho moc nenaběhám, musím odpočívat, baštit, spát, teď budou jen ultraakcičky a odpočinek mezi nimi. Uvidím, jak jsem navařila, jestli bude skoro 2,5 tis. km od začátku roku, co jsem naběhala, dostačujících.