První 24 H – 4.-5.8.2007 Kladno, MČR v běhu žen na 24 H, 2.místo

Motto: „cíle přizpůsobit tréninku, trénovat tak, co tělo dovolí…“

Bohužel jsem musela přehodnotit své dlouhodobé cíle-tj. nejdřív zrychlit, pak prodloužit vzdálenost a čas…zrychlení se konalo pouze v omezené míře. Už od Bakovského půlmaratonu  (14.4.2007) jsem věděla, že to s mou levou nohou není dobré, spadlá klenba, bolest za patní kostí, pod kotníkem, achilovka…

Běhala jsem dál, objemy jsem držela, v dubnu jsem toho naběhala nejvíc (428 km). Když to šlo, zkoušela jsem běhat kopeček víckrát a občas zrychlovat (pokus o fartlek). Tušila jsem ale, že tajný plán maraton za 4:12 při PIM (Prague International Marathon) nesplním.

6 hodinovka ve Stromovce-to by bylo něco, zkusím to? V rámci přípravy jsem se zúčastnila „nočního pochodu s Mountem“, z 30.4.na 1.5. podél Vltavy z Mělníka do Prahy až na Karlův most, více na mountuv.blogspot.com/2007/05/podl-non-vltavy-z-mlnka.html. Šli jsme ve čtyřech, trochu jsme v noci bloudili, i s cestou na metro a domů cca 70 km (na K.most 67,88 km za 14 H 26 min). Na zádech jsem měla cyklistický batůžek s nejnutnějším (pití, jídlo, oblečení navíc). K zoo v Troji to byla celkem brnkačka, pak nastoupily zvláštní pocity - únava, úplně jiná než z běhání nebo kola…nejtěžší dojít domů od metra (1 km). V rámci zkoušky charakteru a nemožnosti výklusu následující ráno jsem ještě ten den přidala 14 km běhu (1 hod.27 min.) Následující dny jsem dost přitlačila na pilu v běhu, taky jsem testovala staré boty NB (co byly trochu těsné bohužel), protože jsem nevěděla v čem jiném běžet PIM…v pátek jsem skoro nemohla chodit…28 km za 3 hod.32 min. Budu vůbec moci běhat? Tak jen rotoped- po 30-ti km a běh jen 6 km.

13.5., PIM (OT 4:21:55, RT 4:19:18) - vypodložené klenby, prášek, menzes…vodiči na 4:15 nikde, tak jsem běžela s vodiči na 4:00 (s Radkou a Wittym), do 15. km OK, pak začala levá noha bolet a na pravém palci se dělal obrovský puchýř (nehet pak úplně odpadl)…bojovala jsem, jedla, pila, občas běžela s někým, ale spíš sama, od 35. km jsem se snažila zrychlit, nevydržela jsem, ale pořád jsem běžela, míjela jsem samé chodce. Byla jsem nejdřív hodně zklamaná, postupně mně to ale přešlo a spíš vyhecovalo směrem do budoucna. Mezitím návštěva podiatra a ortopeda (speciální vložky do bot, cvičení, rehabilitace), nové boty NB.

2.6., 6 H ve Stromovce. Ve čtvrtek předtím jsem si byla projít trasu, uběhla 12 km (6+6) v nových botách, vložky jsem si ještě nevzala, jen si vypodložila klenby na obou nohou. Začala jsem se Štefanem Krčem, pak jsem trochu zpomalila, okruh byl dlouhý necelé 2 km, do hodiny jsem to stihla 5 x, tak to bylo 2 hodiny. Pak jsem začala zpomalovat (jako vždy i u maratonu-asi chybí ten tempový běh), už to bylo do hodiny jen 4 x, snažila jsem se jíst, pít, ale spíš svoje věci, neexperimentovala jsem, 1 x jsem šla na WC, plánovitě, ani jsem nemusela, maraton cca 4:44 hod. V plánu bylo dát 50 km, pak přišel Hunča (Martin Hunčovský) a Miloš (Škorpil), tak jsem do toho přece musela dupnout, zrychlila jsem, počítám, že to bylo pod 6 min/km. Podle fotky vypadám, že za chvíli umřu, ale cítila jsem se skvěle…54,47 km (4.místo). Škoda, že nepřišli dřív. Vyhlašování vítězů…pak běho-pajdání na tramvaj, v batůžku přihlášku…24 H Kladno ?? A v hlavě velkého brouka.

Další běhání-spíš objem…taky kolo, rotoped, plavání, hodně cvičení s nohou. Čtu znovu všechno o ultra…přemýšlím…Zlepšila se noha? Desítka v Konopišti-51:52, není to OR (poprvé), když trochu zrychlím, noha bolí, spíš achilovka a kolem kotníku.

4.-8.7. Chůze. Zvládnu dojít z Řípu na Sněžku? Cesta s Mountem…z Řípu (resp.nejdřív z Prahy na Říp) na Sněžku…4.7. (start 16:05 Stromovka)…8.7. (13:58 Sněžka-vrchol dobyt s 9-ti kg batohem za cca 20 min. od úpatí, po staré cestě od Luční boudy, proti i po směru spousta turistů), pak seběh do Pece (kamenité serpentiny)…v deníčku  celkem 235 km chůze za 4 a 1/2 dne, trasa...Praha - Říp - Staré Splavy - Český Dub - Vysoké n.Jizerou - Pec p. Sněžkou, víc mountuv.blogspot.com/2007/07/pou-na-snku-tentokrt-z-pu.html. Batoh byl moc těžký, bez odvětrání, zbytečné věci, záda bolela, nohy taky…šli jsme skoro celý den i část noci, skoro každý den jsem to chtěla vzdát, achilovka moc bolela. Pocit na vrcholu Sněžky byl ale úžasný, vždyť jsem tam byla naposledy jako malé dítě…díky Mounte…

14.7.-17.7. Kolo, celkem 480 km za 4 dny. Moje sólo jízda, 1.výprava s cyklotaškami, batůžkem na zádech (ten už nikdy víc). Cíl natrénovat psychickou a fyzickou odolnost, skoro se zničit, ale přežít…vedra hodně přes 30°C. Z Prahy směr Ralsko (cyklotrasa č. 241), Lužické hory (Krompach, "nahoře fernet"), po hřebenu až do České Kamenice, zpět pod Bezděz, (samí velký mravenci) přejezd do Českého Ráje, kousek po něm a domů (124,5 km - 122,3 km - 102,3 km - cca 130 km)…spaní v lese 1 x, pak pod střechou, původně to mělo být o 1 den delší, ale zkráceno pro únavu a začínající nemoc. Super, se slušností nejdál dojdeš, lidi hodný (dali  vodu zadarmo, poradili), problém - odhad vzdálenosti (rozdíl mezi mapou v měřítku a skutečností), pár zajížděk nebo přerušení, pěkné sjezdy se zátěží po polňačkách, lesňačkách (jako tank), úžasný polední koupání "na evu" v potoce u opuštěné roubenky, nejtěžší-poslední den…brečela jsem, vedro jako v pekle, rozteklý asfalt stříkal od kol…ibuprofen, cola, kofila…skoro každé 2 hodiny chvíli vleže pod stromem (nekácejte stromy podél silnic)…v Lysé n. L. žádný vlak, koukat na druhou stranu než je nádraží…musím domů na kole !!! Doma bordel, (dětičky), tak ještě uklízet, další den do práce, k fyzioterapeutovi napravit záda, podat přihlášku + 1000,-Kč (POBĚŽÍM 24 H)…horečka 40°C…2 dny skoro mrtvá, nohy bolely, křeče, potřebovaly vyběhat únavu a ne ležet v posteli. Zatím největší makačka, větší než 1. 24 H na Kladně a její následky…

4.-5.8.2007 Kladno, 24 H, Mistrovství ČR. Vidím Míšu Dimitriadu a říkám si, vedle Tebe chci stát Míšo na bedně…motivace velká…ostatní jsou rychlejší než já, ale třeba jim dojde po maratonu a mně ne, jak se říká…Běží se mi skvěle (70.-80.km super ultra vlna, kdy to běží úplně samo…) Dám tu stovku do 12-ti H? Jo dám-11:30 hod. Pavli (Pavlína Procházková) je špatně, je mně jí líto, ale hlídám si jí, já jí znám, zase vstane z mrtvých a běhá rychlejš než já…Po té stovce už mně to tolik nejde…chvíli odpočívám vleže, zimnice…Pavli se hrabe ze spacáku, tak mapo zase do toho, ať ti ty kolečka nesebere…Nabalím se a zase zkouším běhat…ve 3:00 v neděli jsem na 120 km. Bojuju…svítání, noc bledne, žádná pauza, kupředu, jedno jak…Motivuju se, jako že se honím s Ivanou Pilařovou (i když má o dost míň než já), pár kol zrychluju. Během noci jako by mne někdo vzal přes levou holeň železnou tyčí, tuším – zánět a mrcha rozlejzá se níž…bolí to-moc. Jsem druhá, druhá…stačí si to jen udržet, ale to bych nebyla já, v hlavě se mně honí, je to MČR,to nemůžeš dát jen tolik, musíš přidat, v hlavě mám ultramaratonské tabulky a výkony v nich…jdu, ale motá se mně hlava, jestli se zastavím (bojím se jít  i čůrat) asi omdlím…Už bude konec, dostávám praporek a já běžím…167 km 140 m…2.místo.  Skvělé, super, ten úžasný pocit stát na bedně a vedle Míši…Ještě že mi vzala Jitka W. skoro k domu autem, z Kladna bych nedojela…Noha bolí, bolí, zánět okostice…žádné běhání, těch výčitek - zničit se a zbytečně, 2.místo bylo přece jisté, na kilometrech nezáleželo.

Tak to jen tak v rychlosti už hodně staré vzpomínky…ale běhat a ultra, to chci, moc chci, víc než cokoli jiného…