Pražská stovka 2007

Mám trochu čas na trochu vzpomínání, tady je 1. várka mých „pochodových“ zážitků. Pár stovek na kole jsem už ujela, jednu v rámci 1.24H na Kladně i uběhla, ale ještě jsem neušla 100 km. Dálkový pochod Pražská stovka (30.11.-1.12.2007) byl pro mne velkou neznámou. V r.2006 jsem na fóru behej.com hltala zážitky Mounta, Štefana, Mirka (šli Pražskou stovku v r.2006) a představovala si, že by to bylo prostě „něco“.

Měla jsem už sice nějaké zkušenosti, co se týče chůze, protože jsem s Mountem šla z Mělníka podél Vltavy až na Karlův most (cca 70 km) a také z Prahy přes Říp a odtud na Sněžku, to jsme s pauzami na normální spaní ušli za 4 a ½ dne 236 km. Ale jít 100 km v jednom zátahu a samozřejmě částečně v noci bylo trochu jiné kafe. Dokonce jsem si kvůli tomu koupila i nepromokavou (funkční) bundu za víc jak 1000 Kč. Na záda jsem si plánovala vzít cyklobatůžek jako jsem měla při pochodu z Mělníka, vešla se tam svačina, pití, pár náhradních kousků oblečení (hlavně ponožek), ale už se mně tam nevešly náhradní boty. Šla jsem na doporučení Mounta ve starých běžeckých botách a vzala jsem si do nich dvoje ponožky, aby mně v nich nebyla zima. Takže boty byly jenom jedny a to ty, co jsem měla na nohou. Byli jsme dohodnutí s Mountem, že se sejdeme v Modřanech ve škole (ZŠ Prof.Švejcara) těsně před startem. Ve škole jsem byla skoro o hodinu dřív a skoro mezi prvními, Mount pořád nikde, tak už jsem opatrně sondovala ke komu bych se přidala, kdyby náhodou nedorazil. 5 minut před startem se Mount objevil a přidal se k nám i Žula. Vyrazili jsme dost svižně a nechtěně prošvihli 1. kontrolu, cestu si už nepamatuju úplně přesně, byla vedená po turistických značkách a částečně i po vlastním značení. Měly to být vlastně dvě padesátky s mezipřistáním opět ve škole Prof.Švejcara.

Trasa 1. noční 50 vedla zhruba tudy: start Praha-Modřany (ZŠ Prof.Švejcara), kontroly: K 1-Hodkovičský les, za Branickou roklí, K 2-Areál zdraví, zoologická zahrada, K 3-V Dolích, stoupání, K 4-Praha-Slivenec, restaurace Pyramida, K 5-Kalinův mlýn, rozcestí, K 6–Kazínské skály, odbočka od řeky, K 7-Cukrák, vrchol, K 8-Jíloviště, zastávka MHD, K 9-U nádrže, rozcestí, K 10 –Všenory-Horní Mokropsy, louka nad obcí, K 11-Ve strženém svahu, stoupání, K 12-Jíloviště, zastávka MHD, K 13-Nad Strnady, vyhlídka, K 14-Záběhlická rokle, K 15-Praha-Modřany, jez, K 16-Praha-Modřany, ZŠ Prof.Švejcara.

V týdnu před pochodem mrzlo, bylo i trochu nasněženo, ale 30. listopadu přišla obleva, sníh roztával a zmrzlé bahno změklo. Co si pamatuju, tak jsem šla pořád za Mountem, v jeho stopách, několikrát jsme křížili stavbu Pražského okruhu, takže vyjeté koleje plné bahna a vody, jeden špatný krok a člověk tam spadl. Měla jsem jen ty jedny boty (poprvé a naposledy jen jedny), takže jsem se snažila šlapat, co nejopatrněji a co nejrychleji zvedat zase nohy, aby boty zůstaly, co nejvíce suché. Jednou jsme zabloudili, špatně jsme odbočili a škrábali se do nějakého kopečka, pak se zase vraceli dolů a zpátky a já jsem s sebou při té příležitosti sekla, zády na zem, bylo to překvapení a celkem pecka, ještě že jsem měla cyklobatůžek, ten to trochu ztlumil. Než jsem došla zpátky do školy v Modřanech, to už byl den (1.12.), tak jsem v hlavě přemýšlela, jak se vymluvím z té druhé padesátky, protože jsem toho měla opravdu plné zuby a nějak jsem si nedovedla představit, že půjdu ještě jednou to samé. Ve škole na nás čekalo teplé občerstvení a další papír s popisem trasy. Trochu jsem se odstrojila, protože jsem byla navlečená a zpocená. Účastnilo se hodně Maďarů (jako tradičně), někteří to šli celé, někteří jen 50, ve škole se dalo i spát, takže jejich ženské šly buď v noci nebo ve dne (a mezitím spaly) a chlapi si to dali celé.

Trasa denní 50 vedla tudy: start opět ZŠ, K 17-Kamýk, lesopark, severní část, K 18-V Dymači, rokle, K 19-Dolní Břežany, rozcestí nad obcí, K 20-Břežanské údolí, tábořiště, K 21-Starý Altán, vyhlídka, K 22-Károvské údolí, horní část, K 23-Zvolská Homole, vyhlídka, K 24-Vrané nad Vltavou, restaurace U Kaštanu, K 25-Břežanské údolí, tábořiště, K 26-Nad Břežanským potokem, K 27-Šance, vrchol, K 28-Petrova strouha, horní část, K 29- Petrova strouha, dolní část, K 30-Modřanská rokle, dolní část, cíl-ZŠ Prof.Švejcara.

Z denní 50 si pamatuju jen, že mně bylo cca na 70. km úplně príma, nic mně nebolelo i jsem párkrát popoběhla, aby byla změna. S klukama jsme povídali o všem možném, hlavně tedy o běhání a běžeckých botách. V Břežanském údolí se opékaly buřty (jako občerstvení), tak jsme taky něco dostali, zase se setmělo a čekala nás poslední část cesty. Už jsem byla celá dezorientovaná, špatně v noci vidím a v téhle části Prahy, a vůbec v jejím okolí na téhle straně, jsem byla prvně v životě. Ještěže tam byli kluci, Mount hlídal směr, jestli jdeme správně, už jsem toho měla pomalu dost, nejtěžší bylo ujít posledních 10 km, naše rychlost v hodině už nebyla nic moc, muselo se tam přelézat přes takové polorozpadlé můstky, které vedly nad  různě hlubokými průrvami a roklinkami, někdy to ani nebyl můstek, ale jen nějaká nestabilní kláda, no zkrátka něco pro mne. Žula mne zachránil a podal mně ruku, jinak bych to asi nepřešla, už jsem se celá motala (asi i strachy). Poslední kontrola v Modřanské rokli byla taková chuťovka (ona ta kontrola bývá skoro při každé Pražské stovce), muselo se lézt do prudkého svahu a po bývalém smeťáku (takže člověk má pocit, že si co chvíli zapíchne do ruky nějakou tu použitou jehlu), asi v ½ svahu byl strom a na tom stromě kontrola…pak se vylezlo úplně nahoru, podlezlo se zábradlí a byla tu zastávka MHD, civilizace a za chvíli i škola. Stihli jsme to do 24 H, tak jsem měla radost, cesta domů mně dala dost zabrat, autobusem k metru, ještě přestupovat a až na konečnou na druhé straně města. Dala se do mě hrozná zima, neměla jsem sílu vytahovat ještě nějaké oblečení a dávat si ho pod bundu, točila se mi hlava a domů jsem došla silou vůle, ale měla jsem z toho ohromnou radost, že jsem to dokázala - ujít 100 km non stop. Chtělo se mi moc spát a nohy bolely, ale jinak než z běhání.

trasa na cykloserveru: www.cykloserver.cz/tipy-na-vylety/detail/?d=34974