Jesenický maraton, po hřebeni Jeseníků, 22.8.2009

Podle informací na webu závodu mělo jít o 1. horský maraton v Čechách, 42,195 km po zpevněných i nezpevněných cestách po hřebeni Jeseníků, převážně po červené turistické značce E3 (mapa KČT č. 55: Hrubý Jeseník, 2006) Ramzová – Obří skály – chata Jiřího na Šeráku – Keprník–Červenohorské Sedlo – Švýcárna – Praděd – Ovčárna – Vysoká hole – Ztracené kameny – Skřítek. Vypadalo to od začátku na zajímavou, netradiční akcičku, tak jsem byla hodně zvědavá.

V Jeseníkách jsem ještě nebyla, ale nějaké ty hory už trochu znám. Ambice jsem neměla žádné, jen dokončit v limitu 7-mi hodin. Organizace ze strany pořadatelů byla zvládnutá dobře, ti kdo chtěli, byli autobusy přepraveni z místa cíle (Skřítek) do místa startu (Ramzová), před startem byl výklad trati, každý obdržel mapku s trasou, kde byla vyznačena i změna barvy značky...vše (až na malou část) se běželo podle turistických značek, občerstvovačky byly umístěny většinou na místech, kde se měnila barva značky, takže závodníci byli informováni. Malá část mimo turistickou značku byla označena dobře vlastním značením a byli tam pořadatelé. Občerstvovačky byly zásobeny dostatečně - voda, ionty, banány, musli tyčinky, čokoláda, sůl, cukr.

Terén nebyl zrovna jednoduchý, byla mlha (nejdříve drobné mžení, pak souvislý déšť) a viditelnost nic moc. Jednou ještě před 1. občerstvovací stanicí jsem trošku bloudila v mlze, ale našla jsem se. Jinak limit 7 hodin jsem stihla (asi 6 hodin 50 min.). Začala jsem opatrně, dávala si pozor a stále koukala pod nohy...stoupání s kameny jsem zdolávala rychlou chůzí, kde se dalo běžet (podle povrchu), tak jsem běžela, směry dolů jsem spíš chodila (slézala) nebo i částečně sbíhala (když to šlo). Klobouk dolů před těmi, co to běželi celé, jen ujít se to za 7 hodin nedá, je třeba to prokládat během/svižným klusem.

Byly tam nádherné přírodní partie mechů, vřesů atd., taky borůvky, maliny, brusinky, bohužel výhledy/pohledy se nekonaly (tolik jsem se těšila), protože byla stále mlha a vysoká vlhkost vzduchu (taky se mně mžily brýle...). Ze začátku to šlo kvůli terénu a převýšení hodně pomalu, na 15.km jsem byla cca 2,5 hodiny po startu, těšila jsem se na část po hřebenu (cca od 30.km), tam měly být krásné výhledy a mělo to běžet rychleji. Bohužel začalo souvisle pršet, já čvachtala ve vodě mezi kameny (občas tam už tekly malé potůčky, že kameny nebyly zrovna dobře vidět), snažila se běžet po okraji cestičky (tráva, mech), abych nemusela vodou a už mně to zrovna moc nebavilo.

Posledních cca 3,5 km byla obtížná pasáž (pod Jelení studánkou směr Skřítek), velké kameny a prudce dolů, tam se muselo opatrně. Celkově se mně to líbilo, dobrý pochoďák, prokládaný během a kdybych uměla líp běhat do kopců (a mohla to více využít při běhatelných partiích), tak by ten můj čas mohl být lepší (škoda deště, ten mne taky zpomalil). Chtěla jsem si to vyzkoušet hlavně kvůli terénu, po jakém obvykle neběhám, nezávodila jsem. Doporučuju všem, co si chtějí vyzkoušet něco ne tak tradičního. A pro srovnání - některé části tras Moravského ultramaratonu (MUM – 7 x 43 km) nebo trasa TMMTR (161 km/30 hodin) nejsou o moc lehčí. A zvládla jsem to celkem v pohodě v silničních botách.