HROB 2009

Říjen 2009 byl hodně nabitý měsíc, co víkend, tak nějaká akcička. 2.10.2009 pochod Liberecká 100, včetně nočního výstupu na Smrk (1124 m n.m.). O dálkových pochodech ale zase někdy příště. Pak dva maratony 10.10. v Benešově u Semil, tam se mně povedlo v roce předchozím zaběhnout můj dosud platný osobní rekord. Letos to tak slavné nebylo, pod 4 hodiny se mně to bohužel nepovedlo dostat (4.03.10). 17.10. Pražský maraton ve Stromovce nedopadl taky moc slavně (4:05:07) a přiznám se, že mně to vůbec, ale vůbec nebavilo, závěrečný pokus o zrychlení byl spíš východiskem z nouze, abych už to měla za sebou. Nicméně jsem úplně neplánovaně skončila jako 7.žena v kategorii nad 35 let a v čase se objevila i „7“. Jedním z hlavních sponzorů byla firma MICROSOFT a já obdržela dárek-certifikát na WINDOWS 0.7 a tašku se spoustou věcí. Někdy se zkrátka vyplatí běhat pomalu a pěkně zaokrouhlovat vteřiny na „7“.

Další víkend (23.-24.10.) jsme cestovali do ciziny, pěkně to popsal Jarda Kaše www.behy.cz/2009111603-km-sparkassen-lauf-aneb-beh-pres-tri-krpaly.html. To už mně zase závodění celkem bavilo, musím se pochválit, protože jsem se nebojácně pustila do seběhů, co to šlo, protože mně nic jiného nezbývalo, všude samý kopec a kdo by do nich běhal, že jo (nahoru jsem „rychle“ chodila). Bylo to moc pěkný-krajina kolem, výhledy z kopců a na kopce. Vždycky jsem se na jednom „krpálku“ zastavila a podívala jsem se na ten další, co mně ještě čekal a zase obráceně (jé-tam už jsem byla).

A poslední víkend v říjnu (30.10.-1.11.2009) jsem poznala další šílence-orienťáky, pro mne netradiční akcička HROB - horský orientační běh, MČR 2009 v prostoru Javornické hornatiny (předhůří Šumavy). Moje ultrapřítelkyně Pavlína P. běhá orienťáky a já byla záskok za jejího parťáka (manžela). Pavlína má príma rodinu-tátu+4 děti jako já (1 kluka a 3 holky), teď jsem je všechny poznala,  viděla prvně jejich domeček, zahradu, psa v Hořovicích, protože tam odtud jsme v pátek večer vyráželi.

Lhota u Rohanova a areál hotelu Rohanov, to byl středobod celého mistrovství, tady byl start a cíl vlastně dvoudenního závodu. Mapování jsem nechala na Pavlíně (to neumím), srovnala mapu a buzolu, vyběhla, já za ní a snažila jsem se s ní držet krok. Laicky řečeno v tomhle závodě nejde tak o kilometry, ale o to, aby se našly všechny kontroly a v určitém pořadí nebo aby si člověk to určité pořadí vhodně navolil. Celkově se naběhá o mnoho kilometrů navíc, protože kilometry v intineráři jsou brány cca vzdušnou čarou.

Musí se dávat pozor, aby se člověk moc neztratil a kdyby se ztratil, aby se zase našel, takže to chce mít alespoň základní povědomí, kde se asi tak nachází (a i to je velká fuška). Třeba se netrefíte na ten správný kopec a máte hned 75 minut ztrátu (jako my v sobotu)...běžíte, snažíte se běžet nebo co nejrychlejš se pohybovat lesem přes to všechno, co v něm je (šutry, pařezy, suché větve, mech, potůčky, bahno, listí, šlahouny ostružiny, malé smrčky atd.)...nebo přes horské podmáčené loučky...kolem mráz šedivák a dole pod Vámi se v údolí válí chuchvalce mlhy...úžasný.

Nakonec jsme snad byly 6. z 8-mi v kategorii. V sobotní části závodu, kde trať měřila podle propozic 16,5 km a měla převýšení 530 m, jsme naběhaly/nachodily 26 km za 281 minut. V neděli to bylo podle propozic 15 km s převýšením 720 m, a my naběhaly 24 km za 247 minut. Pavlína asi nebyla moc spokojená, kdyby nebylo té velké ztráty z 1.dne závodu, tak to mohlo být celkově lepší. Už vím, proč jí to tak dobře běhá a proč jí jdou kopce, orienťák je moc dobrej trénink, procvičí se celý tělo a já jsem to už dávno chtěla zkusit.

Bohužel jsem celé dva dny běhala v mých jediných běžeckých botách do terénu a ony už nemají skoro žádné „polstrování“ na patách, tak jsem měla paty jako v kleštích, náplasti nedržely, protože nohy byly hned celé mokré. Listopad 2009 byl už takový odpočinkový, co se týká běhu, tak se paty zase uzdravily. A ještě k HROBU-v sobotu po 1.závodě jsme si v partě udělali výšlap na Javorník na rozhlednu a na Královský kámen (cca 9 km). Nejsou ti orientaci blázni? Celý den se honí po lese, a večer ještě lezou do kopců a na rozhlednu, když je druhý den čeká zase lítání po lese.