Hostýnská 8

Hostýnská osma, 10.8.2013, 62 km, 2500 m přev., já za 10:15:38

Loni jsem byla v Javornících, letos jsem to chtěla vyzkoušet. Hostýnské vrchy, tam to ještě neznám a závod je dobrý důvod!

Do Rajnochovic jsme dorazily spolu s Petrou (se kterou se známe od vidění z poslední 24 hodinovky na Kladně) luxusně autem – díky Lído a Vláďo!

Prezentace, pásek na ruku, startovní balíček s čipem, kontrolní kartou, funkčními ponožkami, voděodolnými náplastmi a slevovými kupony, které stejně nevyužiju. Rozhodit karimatku v tělocvičně a pohodit batoh, pak večeře a pivo v místní restauraci. Připravit si oblečení na ráno, věci do batohu a něco po 22:00 se pokusit usnout. V zaplněné tělocvičně to moc nešlo, takže špunty do uší a prášek na spaní. Ráno jsem si dala svoje kafe z petflašky a dojedla tousty. Ještě WC a něco před osmou hodinou ranní jsme se začali štosovat u startovní čáry.

V 8:00 bylo odstartováno, dav vyrazil hodně svižně, po asfaltu to šlo samo. Jak začalo stoupání, tak přece jen trochu zpomaluju. Nevím, co mne čeká, jak bude značená trasa. Jaká vůbec bude trasa, jaké bude občerstvení, jestli bude stačit. Na 1. kontrole (4,5 km), kde pořadatelé vyznačují orienťáckými kleštičkami 1. značku do kontrolní karty, jsem něco po půl deváté, v devět limit končí...Mám s sebou intinerář - slovní popis trasy, sama jsem si ho vyrobila podle trasy závodu v turistické mapě, po jaké barvě se jde, na jakém rozcestníku se to mění, kam se odbočuje. Mapu s trasou závodu mám taky, kromě úplného závěru jí ale ani nevytahuju z batohu. Mělo by to být dlouho po zelené a pak odbočka po vlastním značení. Trasa je dobře značená, ani jednou neváhám, turistické značky a ještě značení závodu. Asi běžím moc na těžko, byla totiž nějaká malá povinná výbava a mně se to do ledvinky nevešlo. Taky jsem se bála, že by mně ½ l flaška vody nestačila (na ledvinku víc nepřipnu). Zkrátka a dobře mám svůj inovejťáckej batoh, který nosím na stovky a víc kilometrů, 1 l vody, náhradní triko, ponožky, pláštěnku, čelovku + baterie, lékárničku, fólii a pár kousků svého občerstvení. Trošku víc hmotním a tím pádem i pomaleji běhám, navíc se stále podvědomě šetřím, neumím se do toho tak položit. Odhaduju, že když by to šlo dobře, že bych se mohla vejít do času kolem 10ti hodin. Nonstop beh Nízkými Tatrami má 49 km a převýšení něco přes 2100 m, to jsem dala za necelých 9 hodin.

Počasí zatím nic moc – mrholí, jsem celá mokrá, občas se do mne dá zima, výhledy nic moc. Jím svoje občerstvení, nějak mně dochází energie. Kolem Tesáku pilně pozoruju trasu, tudy totiž půjdeme ještě jednou, tak se to snažím zapamatovat. Na 1. občerstvovačce (Chvalčov, 23,5 km) jsou chleby se sádlem, mňam, jsem zachráněná, bude tu pořádné jídlo. Piju ionťák, doplňuju si vodu do flašky. Bývala by mně stačila jedna ½ litrová petka, do ruky beru 3 poloviční krajíce chleba se sádlem a banán. Musím se pořádně nacpat a jdeme zase do toho! Vrcholek Obřany (28 km), kde je další kontrola s kleštičkami mně dává zabrat, nahoře vybaluju batoh, dávám si solnou tabletku a tabletku ginkgo biloba (místo kafe). Trasa se vrací dolů z vrcholu, běžím...Přiznám se, že mně trasa i časové údaje, kdy jsem kde byla splývají, prostě to teď už nevím. Pamatovala jsem si to, i jsem si říkala, kolik kde bylo přesně hodin. Ale pak jsem začala závodit, cukry z mozku fuč a měla jsem a mám prostě vygumováno.

Před 2. občerstvovačkou potkávám Petru, bohužel už jenom jde...Má něco s nohou a asi závod ukončí. Je mně to líto, že si to neužije. Ale na druhou stranu doběhla jsem jednu ženskou a to trochu potěší. Zatím je to tak, že mne spíš dobíhají a předbíhají, ale jsou to dvojice, ne jednotlivé holky. Na 2. občerstvovačce (Rusava, 33,5 km) je polévka, beru si dvakrát, opět chleba, ionťák, banán do ruky. Začíná mně to bavit! Běžím a do prudších kopců jdu, míjím se s dvojicí otec a syn a věru to skoro není poznat! Jen z jejich hovoru to vím, do kopce je pouštím, ale pak se s nimi ještě potkávám a nakonec jsem rychlejší. Na další části trasy se měla barva turistické značky celkem střídat, tak jsem nakukovala do intineráře a dávala víc pozor. Občas se objevovaly krásné výhledy, počasí se umoudřilo, začalo být skoro pěkně a teplo.

Tady někde, kde se vzala, tu se vzala ženská...běžela za mnou a svižně, vybíhala kopce pravidelným tempem. Vypadala tedy mladší, měla modrý pásek (já oranžový), asi to tedy nebude stejná kategorie. Nechala jsem se předběhnout, ale pak jsem si řekla, že to tedy ne a že musím bojovat. Napila jsem se, to jsem vždy musela trochu zvolnit, sundat batoh, navléknout si ho opačně zpředu, vytáhnout flašku, napít se, zandat flašku, batoh zase přehodit na záda a zapnout. Pustila jsem se za ní, doběhla jsem jí, předběhla jsem jí, do kopců jsem byla stejně rychlá, ona běžela a já šla. Na kontrolu (Obluk 45,5 km) jsem doběhla těsně před ní. Seběhla se nás tam malá skupinka, trošku jsme tápali a šli striktně po modré turistické značce, ale mělo se jít kousek po silnici, fáborek asi spadnul...Nicméně jsme správný směr našli a já se dozvěděla, že je Kristýna a že běží s parťačkou, kterou někde poztrácela po trase...Ha, už to není soupeř, ale spolubojovník, docela nám to spolu šlo. Snažila jsem se, ale těch 10 hodin  jsem moc reálně neviděla, bude to těsné...

Na Tesáku (50,5 km) byla poslední občerstvovačka, napila jsem se ionťáku, doplnila vodu, něco jsem zase snědla, do kapsy batohu jsem si vzala pár tabletek enervitu (součást oficiálního občerstvení). Už toho do sebe asi moc nenacpu, jen ty tabletky...běžely jsme, co to šlo...Tuhle část jsme už jednou absolvovali na začátku závodu. Vybíhala jsem kopečky, jen ty úplně velké ne...už už jsme si mysleli, že jsme na posledním kopci, ale byla to jen Čerňava. Před Kelčským Javorníkem (55 km), kde byla poslední kontrola s kleštičkami, jsme ve stoupání předběhli další ženskou a mojí kategorii... Do 10ti hodin nám zbývala ½ hodina a 6,5 km (říkal pán na kontrole), to nedáme...Běžela jsem, jak jsem mohla nejrychleji, i kamenité seběhy...Kristýna byla přede mnou a najednou nebyla vidět! Už jsem slyšela amplion z cíle a dole viděla místo doběhu...Už se mně všechno pletlo, viděla jsem rozmazaně a asi tady někde přehlédla odbočku k cíli...Bohužel chybička se vloudila, ale stejně byly 2 minuty po 18:00 a tedy desátá hodina od startu byla pryč. Už to stejně nestihneš, říkala jsem si.  Vybavovala jsem si z mapy, že trasa závodu se napojuje na červenou, resp. mne ty barvy na mapě trochu zmátly. Trasa se měla napojit na červenou až dole na asfaltu, na silnici a ne v lese. Nicméně byla tu červená a já věděla, že se dříve nebo později protne se silnicí. Byla jsem na sebe naštvaná, že jsem ten konec zvorala a zbytečně si to o 7-10 minut prodloužila. Konečně asfaltka a nějaký pán, tak jsem si u něho ověřila, že do Rajnochovic to bude vlevo. Ještě kus po asfaltu a už jsem viděla v dálce, jak vybíhají (na tom správném místě) další závodníci z lesa. Za chvíli byl cíl, ještě to oběhnout a je tu cílová brána – 10:15:38 (136. celkem, 14. žena, 6. v kat.).

Ani jsem se necítila unavená, bylo mně líto, že jsem nezabrala v 1. půlce, mohl být ten čas o něco lepší, ale na kdyby se nehraje. Krátké a kratší závody v terénu prostě ještě neumím, podvědomě čekám, že to bude delší a zbytečně se šetřím.

Chci moc pochválit pořadatele – vše bylo skvělé a za jedna. Dobře označená trailová trasa, která je běhatelná (nebo alespoň z velké části) i pro méně zdatné jedince. Kontroly rozmístěné na správných místech, švindlovat snad nikdo nechtěl, ale asi by ani nemohl, čip na noze a jeden mezičas (myslím, že na Rusavě). Občerstvení dostačující a různé (od sušenek, banánů, melounů až po polévku, chleba se sádlem, voda, ionťák, tabletky enervitu). Zázemí v Rajnochovicích také pěkné, spalo se v tělocvičně, po doběhu guláš, pivo nebo kofola. A vyhrála jsem v tombole!

Určitě se sem ještě někdy vrátím a pokusím se vylepšit čas.

web závodu: www.hostynskaosma.cz/index.html