24 H – 8.-9.8.2009 Kladno, MČR v běhu žen na 24 H, 1.místo

Stát se mistryní republiky v běhu na 24 H za svůj dosud nejslabší výkon (149,026 km) je celkem paradox. Diplom od Českého atletického svazu a malou, ale důležitou medaili, beru jako určité ocenění  za celou ultrasezónu 2009 - za výkon v Brně při 48 H (když MČR v běhu žen na 48 H nebylo, nesešly se 3 závodnice) a za MS a ME v běhu na 24 H v Bergamu (kde jsem se maximálně snažila).

Tentoktát to bylo z mé strany hlavně "sebepřekonávání se", jenž je hlavním mottem akcí pořádaných Sri Chinmoy Marathon Teamem, jinak můj zatím nejhorší ultra výkon v běhu na 24 H (maraton cca 5 H 10 min., 100 km dokonce až za 14 H 25 min.). Původně jsem ani nechtěla jet, nakonec jsem jela, protože jsem měla zaplacené startovné a doma bych obrečela, že tam nejsem. A taky jsem věřila Pavlíně Procházkové, že jí to letos prostě sedne a chtěla jí být oporou v závodě.

Od maratonu v Plzni, byl před necelými 14-ti dny, jsem se snažila co nejvíc odpočívat a spát, únava byla příliš velká a já doufala, že se alespoň trochu vzpamatuju. Věděla jsem, že lepší než 150 km to být tentokrát nemůže, spíš jsem se chtěla otestovat, jak hluboko moje forma klesla a jak bude reagovat tělo „v únavě“. Nešťastná kolena (ty mě v r.2009 trápily nejvíc) bolely skoro od začátku závodu, ke konci už taky záda. A získala jsem novou zkušenost, už umím zvracet, což jsem před tím neuměla, nedokázala, prostě mně to nešlo. Ona i takováhle schopnost přijde někdy při ultra vhod.

Závod na 24 H začal celkem tradičně, všichni  pravidelně kroužili  po 1 km trase na kladenském stadionu Sletiště, stále dokola až do půlnoci, kdy se otáčel směr běhu. Bylo tam o  něco smutněji než v minulých ročnících - chyběla Míša Dimitriadu, Dan Orálek, Petr Solnička, Jirka Hofman a asi i další pravidelní účastníci. Moc mně to nešlo, počítala jsem s tím, tak mě to zase až tak nepřekvapilo. Běžkyně z Sri Chinmoy Marathon Teamu, co by připadaly v úvahu jako případné vítězky, běžely 48 H, myslela jsem, že do boje o příčku nejvyšší, co se týče MČR, tedy zasáhne Dáša Hůrková (na maratonu v Plzni jí to šlo moc dobře, udržela strojové tempo po celý závod navzdory vedru) nebo Pavlína Procházková (v Plzni na maratonu obsadila 2.místo a její čas byl pod 4 H). Pavlíně se udělalo tradičně špatně na hranici cca 80-ti km, mně to taky nešlo, tak jsme už  za tmy chodily okolo spolu a povídaly si. Pavlína to chtěla úplně zabalit a já jí přesvědčovala, ať to nedělá. Nepřesvědčila jsem jí.

Dáše Hůrkové kolečka na tabuli nějak nepřibývala (asi si byla i na chvíli zdřímnout), mně za to trochu ano a v hlavě začalo hlodat, tak já asi budu mistryně a s takovým mizerným výkonem, sakra, dělej s tím něco. Tak jsem počítala, počítala a víc jak 150 km jsem nevypočítala, na chvilku (kolem 6:00 v neděli) jsem si šla lehnout, narovnat záda, nespala jsem. Běhala jsem nebo se spíš ploužila, jak to šlo, zkusila jsem běhat „úsekově“ na rovinkách jsem to „napálila“ co to šlo nejdál, pak zase chvíli šla a zase znovu to samé. Kolena i všechno ostatní bolelo a nechtělo spolupracovat, škoda 1 km, co mně chyběl do 150, už se mně ho do časového limitu 24 H nepodařilo nacpat.

Zvonec-konec nejen dvacetičtyřhodinovky, ale i mojí ultrasezóny 2009. Mistrovská medaile je v papírové taštičce s ostatními medailemi, pohár v knihovně s bratříčky a diplom je „slavnostně“ opřený o knížky, protože abych ještě někdy byla Mistryní ČR v běhu žen na 24 H, to se mně určitě nepodaří.