Šutr

26.05.2014 10:58

ŠUTR (Šárecko - Hanspaulský Ultra Trail) - 24.5.2014, 72 km, 2000 m přev., 9:41:20

Po Lazovce, kde jsem si vyvrkla kotník, jsem neprožívala zrovna šťastné období. Chodit šlo, běhat nešlo, s nohou jsem prováděla kde co…Otok sice zmizel, ale bolest se přestěhovala někam k holenní kosti, otipovala jsem to na zánět a natažené úpony nebo šlachu. Týden po Lazovce jsem se zatnutými zuby uběhla 2 km a další den dokonce celý krátký okruh (8,7 km). Další den však nešlo běhat vůbec, ze zoufalství jsem točila nohama na rotopedu, nevěděla jsem, jestli to prospívá, neprospívá nebo aspoň neškodí. Něco jsem dělat musela, abych se nezbláznila. Taky jsem konečně vyrazila k doktorovi, rentgen nic neprokázal – kosti jsou v pořádku, aspoň něco, stále jsem měla takový blbý pocit, že kost bolí nějak moc.  Za pár dní jsem to šla zase zkusit, budu to muset rozběhat, třeba je to jenom zatuhlý. Po zahřátí to docela šlo, ale nesměla jsem zastavit…Hlavně, že to nějak jde…Bylo to pomalejší, zatím jen po rovině, ale měla jsem radost. Asi na 3. výběhu mně v kotníku křuchlo a zabolelo, až jsem myslela, že budu muset dojít a že nedoběhnu. Vydržela jsem, v kotníku se něco uvolnilo, či co a od té doby bylo běhání skoro normální – uf, skoro 3 týdny v čudu…

Zatěžkávací zkouškou bude ŠUTR, původně jsem byla přihlášená na 4 kola, tzn. 72 km a 2000 m přev. Teď jsem měla co dělat při uběhnutí 17ti km, hm, to asi nezvládnu. 54 km bude stačit, přehlásila jsem se tedy na kratší trasu…A mohla bych ještě stihnout saunu a zážitkové sprchy…V pátek jsem dostala rýmu, nemohla jsem skoro dýchat, ach jo, že já ten šutr celý zruším…Tak to tedy ne, loni jsem vynechala…letos musím, musím otestovat ten kotník…tak to zabalím dřív, třeba po 1. kole.

Asi jsem se nemohla dočkat, 3 kola startovala až v 10:00. Dorazila jsem 10 minut před 9. hodinou (v 9:00 startovala 4 kola)…Už tam byla Pavlína, Renatka…nechtělo se mně tam ještě hodinu čekat, navíc holky mě přesvědčovaly…Jsem blbec, běžím 4 kola…Až jsem se divila, co všechno stíhám za 10 minut do startu…Šutr se už běhá s čipy, kamínky s čísly jsou minulostí. Pro pořadatele je to pohodlnější a bez stresu, že na někoho zapomenou nebo něco špatně započtou.

Nechala jsem odběhnout hlavní skupinku, začala jsem velmi volně, takže jsem se ocitla rázem na posledním místě, neva, dneska je to test a závod s limitem. Michal ho stanovil na 10 H, budu mít co dělat, abych to zvládla. Okruh, který se běží (každý podle chuti) měří 18 km a nastoupá se cca 500 m. Pro mne výrazné body - zajímají mne hlavně prudká klesání terénem, tam si můžu rozbít hubu. Klesání  podél Horoměřické jsem vzala hodně, hodně pomalu. Trasa byla všeobecně bahnitá, dost mokrá, bylo dusno, občas spadlo pár kapek. Byla jsem mokrá jako myš, ani kšiltovku na hlavě jsem si nenechala, mlžily se mně pod ní brýle. Cca v ½ okruhu byla občerstvovací stanice s pitím, kopla jsem do sebe kelímek ionťáku. Zatím mně to běželo celkem dobře, klesání „roklí“ od Lysolají do Dolní Šárky jsem brala opět opatrně a skoro krokem. Rokle byla vymletější od dešťů a vody víc než před 2 roky, co jsem běžela šutr naposledy. Navíc jsem si, opět trošku blbě ohnula zrovna tu pravou nohu v kotníku, sakra, musím být ještě pozornější. Nicméně noha držela a nebolela. Stoupáčky mně nevadí, první terénem (směrem k Babě) byl hned po přeběhnutí silnice, další je po asfaltu směrem K Matěji (kostelíček) a pak slavné schody už skoro před hlavní občerstvovačkou (místo startu/cíle v Soborské ulici). 1. kolo za 2 H 12 minut, nic moc…ale ne zase o tolik, v minulosti jsem kolo běžela nejrychleji kolem 2 H a to bylo větší sucho. 2. kolo za 2 H 26 minut, včetně občerstvení, tentokrát jsem si vzala 4 kousky nakrájeného bagelu (mňam, to je dobrota) a snědla je cestou z kopce dolů. V bříšku jako v pokojíčku, jdu na 3. kolo. Už během 2. kola mne pár lidí předběhlo, ale nepoznala jsem, kolik kol vlastně běží (starty byly vždy o 1 hodinu posunuté, v 9:00 – 4 kola, v 10:00 – 3 kola atd.). Teď během 3. kola mne také předběhlo pár lidí. Sledovala jsem hodinky, moc mně to nešlo, 3. kolo mně dalo zabrat, nějak došla energie…V hlavě jsem přemítala, jestli to nemám zabalit, stihla bych tu saunu…fuj 3. kolo až za 2 H 34 minut. Kdyby nechal Michal limit na 3 kola 7 hodin, tak jsem za limitem. Zrovna se schylovalo k vyhlašování, všichni byli v chumlu kousek vedle. Doběhla jsem tak nějak nenápadně. Jen Kristýna si mně všimla a Evžen…Evžen začal říkat něco v tom smyslu, že už by mne správně neměl do dalšího (posledního 4. kola) vůbec pouštět a ať si pospíším, než si mne všimne Michal. To mně tedy pořádně naštvalo, 2 H 45 minut na 18 km to se zvládnout dá…já jim dám limit, limit je 10 H a basta. Žádný konec nebude, na saunu stejně nemám náladu a vůbec chci to dokončit, o limit se poperu. Popadla jsem pár kousků nakrájených bagelů, ty mne zase nakopnou, nechala si dolít vodu do flašky a hurá do posledního kola. Však na mne pár minut počkají, kdybych to nestihla.  Za stoupáním od ul. V Šáreckém údolí jsem potkala jednoho běžce, no spíš chodce, měl hůlky, moc rychlý tedy nebyl…nejdřív jsem myslela, že už jde domů ze závodu, ale na botě měl čip…je to závodník! Nejsem poslední…Ještě jsem si to u něho pro jistotu ověřila. Proti němu jsem rychlá jako blesk, vůbec všechny průběžné limity na závodech mne štvou (tady stejně žádný průběžný limit oficiálně nebyl), nejsem rychlá, ale vytrvalá, navíc běžím poslední kolo a není proč se šetřit. Začalo se pěkně zatahovat, obloha modrala, až skoro zčernala, zvedl se vítr…makej, ať utečeš té bouřce a slejváku. Nevím, tohle mne vždycky baví nejvíc, ani ne tak boj se soupeři/soupeřkami, jako se sebou samotnou. Navíc to běží, opravdu běží, začala jsem se culit od ucha k uchu. Asi 2 x jsem si nasadila kšiltovku, abych ochránila brýle před kapkami deště, déšť byl takový obyčejný, žádné bičování.  Energeticky jsem na tom byla velmi dobře, zimnice atd. (to už jsem taky párkrát zažila, když jsem byla úplně mokrá a energeticky na dně) jsem se neobávala. Roklí od Lysolají do Dolní Šárky jsem proběhla celkem rychle + stoupání směrem k Babě jsem zvládla snad za 5 minut…to je nějaké divné, aby se mně tak zastavily hodinky (občas se mně to stává, když zmoknou). Naštěstí jsem potkala jednu dvojici a ověřila si, že hodinky jdou a ukazují správně. OK, tak makej…Samozřejmě, že jsem to stihla a ještě s rezervou, poslední kolo za 2 H 28 minut, celý šutr tedy za 9:41:20. Až jsem měla trošku vlhké oči, ani ne tak z radosti, z toho, že jsem to zvládla (a v limitu), ale z toho, že to zase běží, že už je to s nohou dobré (co na tom, že je pravý kotník o trošku větší než ten na levé noze).

Všichni už byli pryč, kromě Michala a pořadatelů…trošku mne tedy mrzelo, že jsem se skoro s nikým neviděla, nepotkala, nepopovídala si, tolik známých tam bylo…nemá mně to trvat tak dlouho a proč si jen vybírám tu nejdelší trasu…tak snad někdy příště.

sutr54.wordpress.com/

Kontakt

ultra-mapo

potmart@seznam.cz

Vyhledávání

TRANSE GAULE 2010

 

Děkuju za podporu:

mami+tati

Ing.Josef Pavlík

Tomák 1967

Ing.Petr Potužák - projektová kancelář, IČ 61763659, T.G.Masaryka 132, 357 33 Loket

specialista na výrobu a vývoj funkčních sportovních ponožek

http://web.lasting.eu/cs/

 

 

                                                                    

 

 

 Kam se chystám?