Moravský UltraMaraton, 5.-11.7. 2009

Opakování, ještě jednou pro velký "úspěch", prvně jsem tento závod běžela před rokem (taky na blogu). Cílem bylo dát všechny maratony (7 x 43 km) pokud možno pod 6 hodin, kochat se kopečkatou krajinou severně od Brna, baštit maliny, borůvky, rybíz, třešně, prostě spíš odpočívat, nabíhat pomalé km, užívat si "opatrování" jiných, nemuset vařit a týden se starat jen a jen o sebe.
Maratony pod 6 hodin se mně povedly 5 x, 2 ks  za víc jak 6 hodin, nicméně pořád v limitu 7 hodin (3. maraton v pořadí - děsné vedro, bylo to na infarkt a Dan Orálek mě předbíhal dokonce dřív než loni, 6. maraton v pořadí - od čtvrtka začala bolet "oblíbená" levá noha - úpony u achilovky, koleno a šlacha přes nárt, levá noha vydržela nicméně o pár dní déle než minulý rok). Energeticky i regeneračně to bylo až na 1 večer po 3. maratonu (jen alkoholu prostý černý čaj) v pohodě, o dost lepší fyzické pocity než minulý rok. Jen mně tam nešlo nějak spát, ani prášek na spaní nepomáhal (a to jsem měla celou školní třídu jen sama pro sebe), usnula jsem třeba ve 3 hodiny v noci a v 6 ráno mne vzbudili dělníci, co ve škole vyměňovali okna, nejvíc spát se mně chtělo před startem "želviček" ve 14:00 hodin, tak jsem si většinou dávala při obědě preventivně kafe, aby mně to trochu nakoplo.
Potkala jsem tam známé tváře i lidičky, co jsem je ještě neznala, třeba Libora Pečenku (který se staral o večerní zábavu v hospůdce). A zaběhala si se Sigrid Eichner ultramaratonskou legendou (r.narození 1940), taky mně to párkrát nandala, byla rychlejší a já měla radost, že má radost, že jí to běhá. Taky jsem tam potkala Jannet Lange, znám jí z Winschotenu, běžela jsem s ní a dalšími dvěma Holanďany dvě kola při loňském závodu na 100 km a ona skončila 3. v kategorii, tak jsem věděla, že je dobrá, že asi lepší než ona nebudu (na MUMu byla nakonec 5.).
Celkově jsem tedy byla 6. žena (ze 7-mi, co uběhly celý MUM), a 18. z 21. účastníků, tj.všech, co uběhli celý MUM), oproti loňsku jsem si vylepšila celkové skóre o 4:25:23 hodin (součet všech letošních časů 40:28:19).
Děkuju pořadatelům, ono zvládat v tak málo lidech celkem velkou akci, včetně vyznačení tratí, občerstvovaček, dopravy do míst startu, kulturního programu, zázemí ve škole v Lomnici, vč. snídaní a obč. po doběhu...klobouk dolů. Díky spoluběžcům za povzbuzování na trati a vůbec za ten pocit, že je nás bláznů víc...stačí se kouknout na fotky od Dana Orálka (díky Dane), ty úsměvy při startech, to napětí, očekávání...a pak radost při doběhu.
Teď léčím nohu a už mám zase "ultra" roupy, tak pěkné běhací léto všem a doufám, že příští rok v Lomnici bude na startu zase o něco víc lidiček.