MČR v běhu na 100 km v Plzni

MČR v běhu na 100 km v Plzni, 25.10.2014, 11:22:29, 4. místo - ženy.

Do Plzně na MČR v běhu na 100 km jsem se přihlásila dlouho dopředu, aby bylo startovné co nejlevnější. Nevěděla jsem, jak dopadnu na Spartathlonu, kam až vlastně doběhnu, jak moc budu unavená a podle toho jsem se chtěla následně rozhodnout, zda v Plzni vůbec poběžím a jak to pojmu. Do cíle ve Spartě jsem nedoběhla, na trati jsem však nechala úplně vše. Bolel mne celý člověk, energie na nule. Jen jsem si tak poklusávala v úplně pomalém tempu, rychleji to nešlo, občas jsem se zamotala (s tlakem to nebylo nejlepší). Vážně jsem uvažovala i o tom, že do Plzně nepojedu a že si startovné převedu na příští rok, půjde-li to. Nevím, jestli to bylo placebo nebo to opravdu zabralo, ale Michal (byli jsme spolu na Spartathlonu) mně poslal na vyzkoušení pár energetických a regeneračních produktů, co mu připravuje jeho kamarád přímo na míru. Byl to celkem těžký balík, měla jsem co dělat, abych to z pošty donesla domů. Byla jsem překvapená, co všechno mně poslal. Zkušenosti s takovými přípravky (kromě tedy gelů, ty občas používám) jsem neměla žádné, ono to přecijen není nejlevnější. Tonoucí se však stébla chytá, krabici s regeneračním přípravkem jsem načala a po každém proběnutí jsem si namíchala drink.

V týdnu před závodem jsem se cítila daleko lépe, spodní tlapky byly pružné, občas jsem vložila nějaký ten rychlejší úsek, už mně to bavilo, už jsem se neploužila. Dobrá, pojedu do Plzně. Nachystala jsem si gely (7 ks), už se stejně musely sníst, chtěla jsem trošku experimentovat – gely různých výrobců, mmj. i jeden na vyzkoušení ze zásob od Michala. Věděla jsem, že asi limit pro Spartathlon (100 km do 10 H 30 minut) tentokrát neulovím, ale co kdyby…tak ať mám gely po ruce. Do Plzně jsem se svezla autem s Petrem, jen jsem musela hodně brzo vstávat a přefrčet celou Prahu metrem až na Zličín. V Plzni jsme chvíli hledali, kudy zajet k místě prezentace v Pallově ul. (Středisko volného času). Prezentace měla být do 8:00 a v 8:30 měl být start. Pořadatelé pilně připravovali trať, občerstvení atd. V 1. patře na nás čekal pan doktor a zdravotnice, mohli jsme se totiž zapojit do lékařského výzkumu. Takže trochu moči do zkumavky, trochu krve (opět se nepodařilo napíchnout jen jednu ruku, takže jsem měla díry v obou a obě zalepené), zvážit se…to samé bude po doběhu, po absolvování 100 km porce.

Trasa vedla skrz Štruncovy sady, také kolem objektu v Pallově ul., kde bylo zázemí závodu. Svoje věci jsme si mohli dát na stolečky u občerstvení. Měla jsem tam gely + tabletky enervitu + pár energetických tyčinek, taky pláštěnku, kdyby začalo pršet. Okruh měřil 1,5 km, nejdříve nás čekalo jedno kratší kolo a pak 66 celých. Na startu spousta známých tváří, některé jsem dlouho neviděla, jelikož už tak často na závody tohoto typu nejezdím, tak jsem měla radost, že se s nimi vidím. Byla jsem zvědavá na přímý souboj v současnosti nejlepších a nejrychlejších, Radka Brunnera a Daniela Orálka. Budu to sledovat v přímém přenosu. Odstartovalo se s asi 5ti minutovým zpožděním. Bohužel nebyly čipy, prý by to bylo moc drahé (kolem 20ti tis. Kč). Kola se budou počítat ručně. Kdybych měla tuhle informaci v době přihlašování se na závod, tak bych se ani nepřihlásila, ani sem nejela. V živé paměti jsem měla „maraton na dráze“, co se běžel před pár lety na podzim ve Skvrňanech, někteří běžci se dost hádali, že byly v počítání chyby, dokonce odjeli před vyhlášením…a to šlo „jen“ o maraton. Jaké to bude při závodě na 100 km? Po obědě měl do toho ještě startovat maraton, ½ maraton a k večeru 10 km.

Začala jsem svižně, podle citu, sporttester nemám, jen obyčejné hodinky. Uvidím, jak mně to půjde. Zatím to vypadalo dobře, zapisovatelé budili dojem, že zatím stíhají, to mne trochu uklidnilo. I kdyby se člověk snažil sebevíc, tak 100 km po 1,5 km okruzích fakt sám nespočítá. Počasí ušlo, zima ani moc nebyla, ani moc nefoukalo (v jednom úseku často fouká od řeky). Ráno jsem toho příliš nesnědla, už jsem měla hlad a pocit, že mně chybí energie, s 1. gelem jsem začala cca 1,5 hodiny od startu…Na gely moc neběhám, prvně jsem takhle experimentovala před dvěma roky v Itálii, když jsem chtěla zaběhnout limit právě pro Spartathlon. To byly 20tikilometrové okruhy, co okruh, to dva gely. Dokázala jsem dát 80 km těsně pod 8 hodin, pak už jsem to vypustila, resp. hlava byla připravená „jen“ na 100 km pod 10:30. A taky mně tenkrát došly gely. Škoda, že jsem to ještě „chvíli“ nevydržela, bůhví, kdy zase najdu odvahu se o takový výkon pokusit.

Zpátky do Plzně. Měla jsem v sobě 3 gely a musela jsem na WC, ještě že na trati byly 2 pěkné kadibudky. Pak šla na WC zase Alena Žákovská a pak jsme se nějak sešly a daly spolu 2 kola. Byly zrovna 4 hodiny od startu závodu a hlásili mně 40 km…Hm, vypadalo to dobře, kdyby se mně to tak podařilo udržet, naděje na limit, stále žila. Pokusila jsem se tempo držet, běžet, jak nejlépe to šlo, nezpomalovat. Mezitím přijeli maratonci a chystali se na start. Taky jsem se s některými dlouho neviděla, takže jsem měla radost, že je vidím. Nicméně jsem se stále snažila běhat, jak nejrychleji to šlo. Jaké však bylo moje překvapení, když mně za cca 1,5 hodiny počítači kol nahlásili „jen“ 49 km. To není možné, museli se splést. Občas jsem si všimla, že se ne vždy dívají, ale myslela jsem, že už mne zapisují a že proto koukají do papírů a na na mne. Bylo mně blbý, na ně v každém kole hulákat (jak to prý dělal Pavel Marek), ale asi jsem to měla dělat. Ach jo, měla jsem po náladě, jak se s nimi hádat, když ani nemám sporttester, abych to mohla nějak dokázat. Byla jsem v pokušení se na celý závod úplně vykašlat. Ale to nemůžeš, je to přece MČR, tak holt poběžíš dál jenom tak, no. Třeba to ještě trošku srovnáš, říkala jsem si v duchu. Nebyla jsem tedy jediná, komu se zdálo, že to s počítáním kol není OK. Ztrácela jsem úplně přehled, kolik vlastně mám kol a kilometrů, občas hlásili kola, občas kilometry. Trošku jsem zvolnila, ale ne moc, přemýšlela jsem, jestli si ty gely nemám nechat na jindy, že je škoda, je projíst zbytečně. Energie však začala ubývat a já se rozhodla, že budu v pojídání gelů pokračovat…ať ten závod zvládnu v relativní pohodě, zasloužím si, trápit se co nejmíň. Mezitím se odehrával souboj mezi Radkem a Danem, Radek si vypracoval náskok a ten držel, o Mistru republiky bylo jasno. O Mistryni celkem také, Markéta Gruberová pravidelně přidávala kolo za kolem, také tedy nadávala, že jí nějaké kolo nezapočítali. Druhá byla Terezka Gecová z Brna, byla to její ultramaratonská premiéra na 100 km trati. Šlo jí to krásně, ale přecijen 100 km je hodně velká porce, navíc v rychlém tempu. Terezka nevypadala dobře a byla v pokušení se na závod vykašlat. Spolu s Alenou Žákovskou jsme se jí to snažily vymluvit. Každá bolest se jednou unaví a musí si to přece vyzkoušet se vším všudy i s těmi krizemi a vzpamatováním se z nich. Domlouvání zabralo a Terezka pokračovala v závodě. Když to šlo, tak běžela úplně po okraji trasy, v trávě, aby měla co nejměkčí povrch. Na občerstvovačce zdatně pomáhala Vilma, která musela ze zdravotních důvodů předčasně ze závodu odstoupit. Všechny nás povzbuzovala a bylo to moc fajn (tímto jí ještě jednou veřejně děkuji).

Maraton skončil, počítači se vyměnili, pán mně nahlásil 14 kol do konce, to jsem potřebovala slyšet, už si to budu hlídat sama. Do 14ti snad ještě počítat dokážu. Po 11tém kole mně opět zahlásil, že ještě zbývá 11. Nenechala jsem se, už žádné kolo navíc! Začalo se stmívat, trasa prořídla, zbyli jen ti nejpomalejší. Začalo mně být zima, ale přioblékat jsem se nechtěla, hlavně to doběnout, ať už to mám za sebou. Vyhlášování nejlepších už bylo, ale já byla stále na trase, sakra dělej, ať to dáš do 11 H 30ti minut. Konečně poslední kolo, čas 11:22:29. Spěchala jsem za panem doktorem a zdravotnicemi, opět moč, krev a vážení, během závodu jsem zhubla jen 1 kg. Pak následovaly příjemnější věci – gratulace a květina od Vlasty Šroubka, luxusní sprcha a 1000 Kč od pana doktora jako poděkování za účast na výzkumu. Poslední vlak, jakým bylo možné se z Plzně dostat do Prahy odjížděl v 21:03, asi bych ho stihla, ale musela bych s sebou hodit a na nádraží běžet. Naštěstí se našla dobrá duše, co mne do Prahy svezla autem, pěkně jsme si cestou popovídali a já poznala dalšího človíčka -všestranného sportovce zkoušícího ultra, Zdeňka Gregoriadese.

Ještě k hodnocení závodu – závod to byl moc pěkný, na okruhu v Plzni se běhá dobře a rychle, občerstvovačka na 100 km bohatě postačovala (mimo jiného klasicky maratonského občerstvení byla teplá polévka a čaj), zázemí ve Středisku volného času v Pallově ul. bylo o dost lepší a modernější než ve staré sokolovně. Jedinou chybou z mého pohledu bylo ruční počítání kol, lidí na počítání bylo málo, i když se jistě snažili, je zde vždy nebezpečí selhání lidského faktoru. Mistrovský závod by si elektronickou časomíru určitě zasloužil.

Průběh závodu dle pořadatele: 10 km – 54:47, 25 km – 2:25:42, 40 km – 4:02:10, 55 km – 6:01:10, 70 km – 7:40:01, 85 km 8:28:21, 100 km – 11:22:29

foto Dan Orálek: dao.rajce.idnes.cz/MCR_100_km_Plzen_2014/

web s výsledky: www.marathonplzen.cz/