Kladno 2014

24 H na Kladně – 26. - 27. 7. 2014, 122 km (za 17 a ½ H)

Ani se mně tam nechtělo, loni to nevyšlo podle představ (ukončila jsem po 101 km) a přiznám se, že už mne okruhovky ani moc nebaví běhat.  Mám jen sen, který bych snad chtěla někdy naplnit, dát 180 km.  V r. 2009 jsem v rámci 48 H v Brně uběhla za 24 H „jen“ 179,5 km…přidat těch ½ km by byla tenkrát úplná hračka, všimnout si toho dřív, aby se to tam ještě na 250 m okruhu v pavilonu "Z" podařilo nacpat. Od té doby se snažím, zatím marně.

Byla jsem přihlášená, tentokrát jsem nebyla zaplacená předem, jelikož jsem nevěděla, jak budu vypadat po Rondě a jestli to na Kladně vůbec půjde. Ronda dopadla špatně, tím pádem Kladno připadalo v úvahu. Pavlína říkala, že by se mně mohly namnožit pobytem ve vyšší nam. výšce červené krvinky a že by to mohlo líp běhat.  Na ty krvinky jsem byla fakt zvědavá :-)  Kromě toho jsem se těšila na lidi, co tam potkám, co tam pravidelně běhají a se kterými se zase tak často nevidím. Je to zase trochu jiný okruh lidí, než co se zúčastňuje ultratrailů. Chtěla jsem vyzkoušet jedny boty, zkusit maraton a ještě pár km navíc zaběhnout do určitého času. Taky bych ráda běhala bez energetické krize, aby byl výkon ve svém celku vyrovnanější. A kdyby náhodou padla ta 180ka, byl by to jen bonus navíc.

Ve 12:00 v sobotu byla 24hodinovka odstartována, účast byla hojná, byli mezi námi i prvničky, co to zkoušeli poprvé a byli patřičně namotivovaní. Bylo hodně teplo, to jsem si ostatně přála…aby si tělo zase vzpomnělo na zátěž a právě ve vedru, to zrovna potřebuju. Hodně jsem chladila vodou, polévala jsem si, co se dalo. Jednu nevýhodu to mělo, začaly se mně odlepovat tejpy, kvalita je čím dál tím horší a to jsem před aplikací použila ještě lepidlo. Bolela mne stehna, moc, skoro jsem dostávala křeče, že by ještě pozůstatek z Andorry?  I když to bylo jen 70 km, byly pěkně výživné (víc jak 5000 m přev.).  Vzpomněla jsem si, jak jednou radil Dan, chladit, polévat, tak jsem to prováděla skoro každé kolo. Jedla jsem než pár kousků různých koláčů, svoje 2 gely, tabletku enervitu, solnou tabletku, hořčík. Meloun jsem si odpustila, měla jsem s ním špatné zkušenosti z minula. Později jsem přidala trochu suché rýže a trochu těstovin, žádné omáčky, nic, co by mně mohlo třeba vadit. Běhalo to celkem dobře a podle plánu, maraton byl cca kolem 4 H 25 minut (původně jsem myslela, že bude 4 H 15 minut, ale těch 10 minut navíc nevadilo).  Chvíli se mnou běhala Míša Dimitriadu, popovídaly jsme si, už jsme se dlouho neviděly. Míša takhle pokonverzovala s více lidmi, letos nějak neměla motivaci a pak měla zdravotní problémy, proto musela skončit a odjet dřív domů. Další metu 81 km v limitu 9 a 1/2 H jsem stihla jen tak tak, rezervička byla 2 minuty, ale povedlo se.  Pak už zbývalo jen udržet plynulý výkon a snažit se o co nejlepší výsledek nebo alespoň o něco, co by se blížilo 170 km. Bylo vedro a dusno, tolik jsem se těšila (všichni se těšili), až bude noc, snad teplota klesne a bude se běhat líp. Před půlnocí se nad Kladnem přehnal několikrát déšť (vydatný) a taky několik bouřek. Bylo dusno jako v prádelně a já začala mít problémy. Nicméně 100 km jsem ještě dala v ucházejícím čase 0:45, ještě stále tady byla naděje, když ne na osobák, tak na slušný výkon. Mezitím se otočil směr běhu, na Kladně se to děje jen 1 x za závod po přibližně 12-ti hodinách. Začalo mně být zle, nemohla jsem pořádně dýchat a energie chyběla. Snažila jsem se do sebe něco dostat, po troškách kousek mého sýra, chleba, pár loků mojí koly (mám jí připravenou bez bublinek), trochu kafe…Žaludek byl stále jako na vodě a já se bála, že se pozvracím, to jsem nechtěla.  Střídala jsem tedy chůzi a běh, jak energie ubývala, tak chůze přibývalo, pak i motání a slabost. Tolik jsem se snažila se motivovat, pohledem na ostatní, některým to fakt běhalo parádně – Radek, Markéta, Jarda, Pavel, Ondřej, Polák, Dánka, předváděli neskutečné nebo velmi dobré výkony  a běhali jako na klíček. Moc jsem jim to přála, zároveň mně bylo líto, že se tam jen motám a motám a východisko nikde.  Je to moje devátá 24 H a to jsem ještě k tomu běžela tři 48 H, takže si myslím, že už trošku vím, jak na to, jak se dostat z krizí. Energie prostě nebyla, kolena bolela, záda bolela, ale to je normální, to znám a umím překonat. Když není energie, není nic.  Dávala jsem 3-4 km v hodině, na dobrý nebo alespoň slušný výkon, to už bylo málo. Stále mně bylo špatně, i když jsem zkoušela všechno možné. Řekla jsem si, že si zkusím lehnout, že by mně to třeba mohlo pomoci.  Bylo přesně půl šesté ráno v neděli a já měla natočeno 122 km. Tentokrát jsem si s sebou vzala karimatku i spacák (ne jako loni). Jsem trošku pověrčivá, nevezmu si to – budu to potřebovat, vezmu si to – tak to potřebovat nebudu. Dala jsem si špunty do uší a skoro okamžitě jsem usnula. S usnutím při závodě mám problémy, vůbec mně to nejde, tentokrát mně to šlo, asi jsem to fakt potřebovala. Spala jsem hodinu, udělalo se mně maličko lépe, asi tak, abych byla schopná se nějak svépomocí dopravit domů, nic víc. Vlastně jsem byla rozhodnutá, už když jsem si šla lehnout, že pokračovat nemá smysl. Jestli dám 122 km nebo ve finále 140-150 km, je to fakt jedno. V tomhle stavu, v jakém jsem byla, bych se zmohla akorát tak na chůzi. Bylo mně sice líto, že neuvidím běhat Radka a ostatní až do konce, ale prioritou bylo dostat se domů, do vlastní postele, vyspat se a dát se nějak dohromady (v pondělí musím do práce). Rozloučila jsem se tedy s pořadateli, poděkovala jim za všechno, pochopili to... Než jsem se dostala domů, tak to ještě chvíli trvalo, protože jsem v Kladně zabloudila a k autobusové zastávce jsem se dostala velkou oklikou. Ani mně to vlastně nebylo líto, že jedu domů, prostě to nešlo a já to vzala jako fakt. Co jsem vyzkoušet chtěla, jsem v rámci možností vyzkoušela, 122 km ve vedru a dusnu je celkem dobrý trénink. Dám si od závodů pauzu, dojedu jen to, co už mám zaplacené, hlava i tělo si musejí odpočinout. Třeba bude líp, budu tomu věřit.

výsledky: cs.srichinmoyraces.org/files/cs/48h_24h_Kladno/2014/Kladno-2014-24H.pdf