Ještě jedna vánoční...

28. - 29.12.2014  Winterlicher Vogtlandhunderter (Německo) – 100 km, cca 2000 m přev.+ s Jirkou, Milanem a Martou za 25 H 40 minut

trasa:

Falkenstein (Turnhalle Trϋtzschler Oberschule) – Bergen (5 km) – Theuma (8 km) – Zobes (15 km) – Altensalz (20 km) – Plauen Kläranlage (25 km) – Jößnitz (30 km) – Syrau (40 km) – Rodensdorf-Geilsdorf (50 km) – Weischlitz (60 km) – Oelsnitz (80 km) – Vogtsberg (84 km) – Tirpersdorf (88 km) – Werda (92 km) – Falkenstein (100 km)

foto: Marta E.

Akci každoročně pořádá parta z Německa v čele s Jϋrgenem Hadelem, start a cíl je v městečku Falkenstein kousek od česko-německých hranic. Pocházím z pohraničí (Sokolov), takže je to skoro u mně „doma“ a od té doby, co o téhle akci vím, jsem to chtěla zkusit. O vánočních svátcích však mamky mívají většinou spoustu práce a na „zábavu“ není zrovna moc času. Tentokrát to snad konečně vyjde, chystá se tam jako skoro každý rok Jirka a vezme mně s sebou autem, abych se tam náhodou neztratila :-)

Akce by neměla být moc náročná, žádná Olafovo překvápka atd., mělo by se jít ve skupinách s průvodcem, po cestě prý luxusní občerstvovačky, sváteční vánoční atmosféra...co víc si přát. Jedu si tam spíš odpočinout, projít se po lese... moje počáteční představa.

Po „jarním“ běžeckém začátku zimy nastává po vánočních svátcích dramatická změna počasí, teplota z + 6 ˚C náhle padá na – 2 až - 3 ˚C, do toho fučí silný ledový vítr. Vyrážíme brzo ráno, čekám s batohem těsně pod Karlovým náměstím, čekám celkem dlouho, mám chuť to zabalit, vrátit se do metra a domů do postýlky. V duchu si nadávám do zbabělců, počítají  se mnou, tak přece jet musím! Konečně přijíždí to správné auto, je mně hned veseleji – Jirka, Marta, Milan. Kecáme, zastavujeme na jídlo a kafe. Silnice zatím ujdou, z Karlových Varů to bereme přes Chodov a horem na Kraslice. Jirka zná dobře cestu, ukazuje i místa kudy pravděpodobně povede trasa, sice není každý rok stejná, obměňuje se, ale některá místa jako je třeba přehrada, prostě zůstávají...

Za chvíli jsme na místě ve Falkensteinu, parkujeme kousek od haly. V hale je všechno důležité pro pochod (start, cíl), startovné je lidové, myslím, že to bylo 10 €, dostáváme podrobný popis trasy (v němčině) a krásně vyvedené barevné mapy. Je tu možnost koupit si za pár euro teplé jídlo, čaj, kafe, pivo...Zdravíme se se spřátelenými Maďary, kteří tentokrát cestovali opravdu daleko. Jsem trošku zvědavá, jak se jim to bude líbit a jestli půjdou sami podle mapy, protože s průvodcem by jim to určitě připadalo moc pomalé. Připravujeme se, převlékáme, dooblékáme, věci na převlečení atd. si necháváme v hale, start se blíží (12:00). Startují i kratší trasy a účastníků je opravdu dost.

Ještě společná fotka před halou, krátký proslov a jde se. Jirka říká, že bychom měli jít s Jϋrgenem, zná se s ním (Jϋrgen chodí na naše akce v Čechách) a prý to loni bylo docela rychlé. Jdeme přes městečko svižnou chůzí, skoro všichni pohromadě. Občas nás Jϋrgen upozorní na nějakou místní pamětihodnost nebo zajímavost, umí trochu česky, víceméně jsme tu spolu s Maďary trošku raritou jako zahraniční účastníci. Trasa vede mezi městečky a vesničkami, občas po asfaltu, většinou polními nebo lesními cestami. Je to jedno, všude je sníh, bílo kolem, pravá nefalšovaná zima, vánoční atmosféra, tradičně nádherná a dokonalá německá výzdoba, vyřezávané betlémy v oknech, světýlka, svíčky. Občerstvovačky jsou většinou pod střechou, v objektech místních vodáren (jeden ze sponzorů akce a Jϋrgenův zaměstanavatel), v hospodě, jednou mně přišlo, že to byl i nějaký zámek.

Vyfasovali jsme pár erárních lístečků, za ty dostáváme občas něco zdarma, nebo je možné si od „za míň než €“ až do „za víc než €“ vybrat něco z místní nabídky, je to dobré a cena je spíš symbolická. Jdu většinou s Martou, hodně povídáme, díváme se po okolí, je tu krásně – les, zasněžené pláně...ale také studený, ledový vítr. Začíná se stmívat, teplota klesá o několik stupňů níž, už je kolem – 10 ˚C. V panice přemýšlím, co si ještě můžu přiobléci, už nic, všechno mám na sobě, v batůžku zbylo jen trochu vody (ve flašce zabalené v novinách kvůli izolaci před mrazem) a trochu jídla. Budu to muset zvládnout, jdeme dost pomalu, asi jsme měli jít s tou rychlejší skupinou. S Jϋrgenem jdou tentokrát méně zdatní turisté, občas to klouže, jde jim to pomalu. Utéct jim by nemělo cenu, protože bychom nemuseli najít občestvovačky, trasa není doznačovaná, německy ani jeden pořádně neumíme, abychom si to v popisu trasy přečetli. Všechno mně mrzne, nos, tváře, ruce, prsty na nohou, není mně dobře. Snažím se o pozitivní přístup, ale moc mně to nejde. Už aby bylo ráno, nejdřív sice bude zima, ale pak to snad bude lepší. Mráz polevil, začal se sypat sníh, padá a padá, konečně pořádná zima a když ne v Čechách, musíme si jí užít v Německu. S Martou se shodujeme, že 80 km by bylo tak akorát...přijde mně to nekonečné. Předposlední občerstvovačka je v jednom obchodě, no spíš velkoskladu, je tam zima, netopí se. Už tu ani není nic k jídlu, jen možnost si něco koupit, na studené pivo fakt nemám chuť, jím poslední zbytky vlastních zásob. Vyrážíme dál, za chvíli se trhneme, dokončíme na vlastní pěst, Jirka už zná trasu, už nezabloudíme. Ještě poslední občerstvení v dřevěné boudě v lese, to opravdu pomohlo. Celá se motám, je sice cca 30 cm sněhu, občas v lese nějaká ta návěj, nic moc náročného, mám toho ale plné zuby. Kolena bolí, jako by je někdo propichoval žhavým drátem, taky levá achilovka a vůbec všechny ty chronické bolístky, zkrátka zima a vlhko prověří celé tělo. Do cíle docházíme něco před 14:00, před skupinou s Jϋrgenem, převlékáme se, kupujeme si něco k jídlu, vyfasujeme pamětní list a dáreček od pořadatele (cyklistická láhev).

Čeká nás cesta domů, Jirka se rozhoduje, že pojedeme přes Drážďany, po dálnici, že netuší, jaká by byla cesta za Karlovými Vary, vzhledem k množství sněhu by taky mohla být zablokovaná kamiony. Vyrážíme z Falkensteinu na dálnici, bohužel nemáme mapu, ani tak podrobnou gps. Po dálnici sice jedeme, ale ne směrem na Drážďany (ale asi na Lipsko). Přišli jsme na to, nevíme však, kde vlastně jsme, kromě toho, že v Německu :-) Naštěstí nás zachraňuje Marta, má v mobilu aplikaci s mapou Německa, snad její mobil vydrží alespoň tak dlouho, než najdeme správný směr na Drážďany. Neztratili jsme se, cesta se trochu zkomplikovala, prodloužila, už je zase tma a Jirka v noci nespal...ale dobrý. V Ústí vykládáme Milana (bude pokračovat vlakem) a zanedlouho jsme v Praze. Celá se motám, dovleču se domů, uf to byl zase "výlet". Slibuju si, že zimní akce už opravdu NE.