Transe Gaule 2010 - Jak si splnit sen, 2.

Psala jsem si vždy pár poznámek po doběhu každé etapy, co bylo a jak bylo. Možná nudné čtení, ale píšu si to hlavně pro mne, abych nezapomněla, tak snad laskavý čtenář promine.

1. etapa/ Roscoff-Plounévézel, 68 km, převýšení 725 m

Prakticky 2 starty, ten první v Roscoff od majáku z mola, běží se společně asi 5,6 km do Saint-Pol-de-Léon. Tady odkládám bundu do jednoho z aut pořadatelů, co jsem měla s sebou, protože v Roscoff byla normálně zima, foukal studený vítr a trochu pršelo. Stíhám v klidu poodejít a vyfotit si katedrálu, je to opravdu velký kostel. Čeká se, až doběhnou úplně všichni a je další slavnostní start. Jsem ze včerejší slavnostní večeře v režii starosty města Roscoff trochu přejedená, běžíme kus etapy v malé skupince, Didier Petit, Pascal Ryascoff, Fabrice Viaud a já. Jsem na Fabrice zvědavá, vím, že je vícenásobný účastník TG, nějak ale zaostává. Didier je tempař, byl by dobrý jako vodič na maraton. Na 30. km mám krizi, prudší stoupání rychle chodím, vím, že to dnes nesmím moc přehánět, vždyť mne čeká ještě 17 dní. Je celkem hustý provoz, běžíme po kraji frekventované silnice, jeden kamión za druhým, musím si zvykat. Trochu mne rozčilují doprovodná vozidla některých závodníků, asi trochu závidím, protože oni nemusejí tahat nic s sebou, dostávají napít a vše, co potřebují od svého doprovodu. Ledvinka s dvěma flaškami mně nějak popojíždí a protáčí se, o vršky flašek občas zavadím rukama, jak běžím. Je vedro, za mnou Anny Monot (FRA) a Said Kahla (ALG). Tak to ne, přidávám, předbíhám Anny i Saida, ale už nemám vodu a do cíle zbývá ještě 5 km, Said mne předbíhá, asi bych ho v závěru předběhla, ale je mně to hloupé, protože je prima a známe se z Brna z 48 hodinovky. Večer se sháním po mé bundě, pomáhá mi Carmen Hildebrand (GER), té jsem to jakž tak vysvětlila mojí primitivní angličtinou, ptá se francouzsky a za chvíli mi mojí bundu přinesou.

7:32:27, průměrná rychlost 8,222, 27.místo.

2. etapa/Plounévézel-Pontivy, 64 km, převýšení 660 m

Část trasy vede podél kanálu, celých 9 km, prý trail-cha, cha, je to normální polňačka s pár kamínky, je tu pěkně, podél ostružiny-ochutnávám mňam, francouzské ostružiny jsou nejlepší na světě. Těsně za 3.občerstvovačkou jsem špatně odbočila, měla jsem plné ruce nějakého jídla a nedávala pozor na cestu. Ztráta byla asi 7 minut, protože, jakmile byla odbočka a značka žádná, věděla jsem, že je něco špatně a vrátila jsem se, tak 1. kufr a doufám, že poslední. Ke konci etapy po hodně frekventované silnici, vedro a do toho výfukové plyny a ještě dávat pozor na auta a hlavně na kamiony. 5 km před cílem mně chytá křeč do lýtka. Závodím s Anny Monot, nechci se nechat porazit, Anny je vítězkou Spartathlonu a je to soupeřka akorát pro mne, protože odhaduji, že na 1. místě bude, když se tedy něco mimořádného nepřihodí, francouzská reprezentatntka v ultra Brigitte Bec Cètre. Prvně jsem jí viděla v r.2009 v Bergamu na MS v běhu na 24H, drobounká postavička, úzká ramínka a rozhánějící se ručičky, dlouho byla nejlepší z francouzského družstva, nakonec skončila těsně druhá za Fontaine. Jako druhou tipuji Carmen Hildebrand, protože umí maraton pod 3 H a 4 x vyhrála Swiss Jura Marathon (350 km/7 etap). Vypadá to na pěkný souboj mezi ní a Catherine Massif, což je další Francouzka. Končím tedy 2 minuty před Anny Monot, uf, uf.

8:18:53, průměrná rychlost 7,697, 27.místo, v celkovém pořadí 26. s průměrnou rychlostí 7,947.

3. etapa/Pontivy-Guer, 75 km, převýšení 600 m

Dnes jsou 2 starty v 6:30 a v 7:30, startuji samozřejmě s tou pomalejší skupinou. Napálím to hned od startu, včera jsem se pořádně najedla (2 x Bolino), tak musím mít sílu. Když mne předbíhají ti z té rychlejší skupiny, pořádně se dívám, protože mne zajímá, jak běhají. Jan Nabuurs (NED) běží většinou na 1. pozici, ale do cíle dobíhá 3. Míjí mne Brigitte Bec Cètre a za běhu mne trochu obejme a přeje bon kuráž. Jak jí vidím přede mnou, říkám si, a za ní, za Brigitte, jde mi to hned o něco líp. Moc velká doprava, i když řidiči jsou slušní a uhýbají, cyklisti zdraví, všichni moc povzbuzují, každý doprovod, když projíždí autem okolo, tak zamává rukou na pozdrav, často volá a tleská. Nějak se mně nelíbějí kruhové objezdy, asi proto, že se přes ně špatně přebíhá, když tam ještě jezdí auta. Součástí etapy je 18.5 km trail mezi stromy, není alespoň takové vedro. Anny mne nedohonila a já dostávám závoďáckou náladu, do každé etapy je třeba dát všechno, co v sobě mám, není proč se šetřit. Tahle etapa se mně povedla, mám radost.

9:17:19, průměrná rychlost 8,074, 23. místo, v celkovém pořadí 25. s průměrnou rychlosí 7,994

4. etapa/Guer-Chateaubriant, 68 km, převýšení 530 m

Včera mně moc nesedla večeře, ráno to jde asi jen 15 km, pak nic moc, až pak se asi 2 x vyhecuju k rychlejšímu běhu. Prší, je vlhko a kolena bolejí. Míjím spoustu kostelů, asi 3 byly moc krásný, někdy se zastavím a podívám se dovnitř. Je zajímavé pozorovat, jak se postupně mění architektura, na pobřeží La Manche byly kostely úplně jiné. Pozoruji všechno, krávy na pastvě, jak Francouzi hospodaří na polích, co pěstují, co mají před domy za kytičky, jak mají upravenou třeba veřejnou zeleň v centru obcí. Takový přeběh Francie je zkrátka zajímavý po všech stránkách a já si to musím všechno užít a hlavně zapamatovat. Taky ochutnávky různých vín, pečiva, co napečou místní obyvatelky při slavnostních přípitcích, při společných večeřích o třech chodech, jsem zvědavá úplně na všechno, všechno chci ochutnat a všechno si to chci užít, vždyť mám přece poznávací dovolenou.

8:31:55, průměrná rychlost 7,970, 27.místo, v celkovém pořadí 25. s průměrnou rychlostí 7,988

5. etapa/Chateaubriant-St-Georges-s/-Loire, 69 km, převýšení 500 m

Dnes se těším, bude Loira, kdo prý doběhne k Loiře, tak prý doběhne až do Gruissan ke Středozemnímu moři. Okoukávám od Ullricha Zacha (GER) jeho úžasný krátký, rychlý frekvenční krok, to bych chtěla umět. Píšu si s Milošem Škorpilem o mém kolenu, doporučuje ten samý běžecký styl, budu to muset zkusit. Zkouším a jde mi to, do 50. km skvělý, pak levé koleno nechce poslouchat a chybí energie. Posledních 5 km se snažím běžet, co nejrychleji můžu, už to chci mít za sebou. Carmen Hildebrand má problém se zánětem okostice, zánětem šlachy přes nárt nebo s něčím podobným, ale je to Němka, takže se s tím pere s velkým úsilím a vytrvalostí, intenzivně jí léčí Martine a Michel (experti přes nohy). Carmen je hodně soustředěná na závod, dává jí to asi zabrat, být stále rychlá, baví se jen s některými, se mnou ne. Má kamaráda André Langeho (GER), povídá si s ním.

8:40:08, průměrná rychlost 8,133, 20. místo (2.žena), v celkovém pořadí 25. s průměrnou rychlostí 7,959.

6. etapa/ St-Georges-s/-Loire-Doué-la-Fontaine, 53 km, převýšení 430 m

Hodně vinic a dokonce zámeček. Po cestě Martigné-Briand (39.km)-opravdu krásný zámek. Jde to dobře až na koleno a vedro, nekonečné poslední 4 km. Tuhle etapu se honím s Catherine Massif, respektive slouží mi jako motivace k rychlejšímu běhu, celkem jsem jí 3 x předběhla, kolem poledne před ní běžím po hodně frekventované silnici, jako když mne někdo honí, nemám totiž vůbec žádnou vodu a potřebuji se dostat k další občerstvovačce. Nakonec mne tedy předbíhá, ale s tím počítám (asi z toho byla trochu vyplašená, že se s ní honím).

6:28:41, průměrná rychlost 8,181, 24. místo (3.žena), v celkovém pořadí 25. s průměrnou rychlostí 7,988.

7. etapa/ Doué-la-Fontaine-Monts-sur-Guesnes, 58 km, převýšení 365 m

Zkouším běžet pomaleji, co na to koleno, je to asi jedno. Kolem samé vinice a pole plné slunečnic, oni ti Francouzi mají i polňačky s asfaltem. Jsem nějak smutná, připadám si opuštěně, jsem skoro pořád sama, ale dostávám smsku od Pepy Pavlíka (šéfa), úplně mně to nakopává, v ten správný čas, správná slova. Část cesty vede po cyklostezce, polňačka, občas lavička a výhledy do krajiny,  biokoridor jako vyšitý, lemovaný samými ostružinami, mňam, mňam, nemůžu neodolat, nějak mně to závodění dneska nejde, 4 km před cílem musím do křoví a poprvé mne předbíhá Jos Broersen (NED), asi bych ho dohonila, ale nějak se mi nechce. Dobíhá mne Jean-Pierre Richard (FRA) a Gwen Le Ny (FRA), s nimi je vždy veselo, Gwen umí česky bezvědomí, tak mně to někdy říká, když mne při dalších etapách míjí, někdy i vymyslí samozřejmě francouzsky nějaký rým na moje jméno Martina. Nabízejí mi, ať běžím s nimi, dobrá, jdu na to. Mám nějak pocit, že bych mohla být rychlejší než oni, asi by to byla ode mne nevychovanost je předběhnout, chvíli běžím s nimi, vidím před sebou Jose v malém kopci, asi už ho nedohoním, ale co, můžu to zkusit, aspoň budu dřív v cíli. Trhám se tedy od kluků a běžím, co můžu do toho kopečka. Za ním začíná městečko, ale cíl ještě není, až za chvíli. Jose nedohoním a kluci přibíhají ruku v ruce těsně za mnou. V cíli je Jan Nabuurs (NED) a mocí mermo se chce se mnou vyfotit, no to budu na té fotce vypadat, ale co. Večer je na radnici moc dobré občerstvení, bábovka, růžové víno, starý rytířský sál s velkými těžkými židlemi a dřevěnými trámy ve stropě. Společná večeře je taky dobrá.

7:43:50, průměrná rychlost 7,503, 31. místo, v celkovém pořadí 27. s průměrnou rychlostí 7,922.

8. etapa/Monts-sur-Guesnes-Angles-sur-l´Anglin, 63 km, převýšení 560 m

Markus Theissen (GER) mně půjčil elastický návlek na levé koleno, ať zkusím běžet s ním, co to udělá. Vyrazím jako střela, do 15. km jsem 1.žena, čekám, kdy se objeví Brigitte, s Josem Van den Hendem (BEL) za zadkem se celkem rychle propletu městem Chatellerault (4,8 km), 31 km  mám za 3,5 H (2.obč.stanice). Do 40. km to s návlekem jde, pak to škrtí a musím ho sundat. 42 km za cca 6 H. Za etapu jsem 2 x v křoví, město Senillé, už to asi nevydržím, všude samé domy a zahrady, žádné křoví, jsem zoufalá. Začínají bolet úpony u levé achilovky. V noci mně v levé noze škube a moc to bolí, asi jak to bylo celé stažené, už ten elastický návlek nechci, po vyprání ho Markusovi vracím. Říkám  si, že další den vyzkouším moje bandáže. Brigitte má zdravotní problémy (něco s nohama, další etapy měla  tejpy a vše ovázané), dobíhá až jako 6.žena. Catherine Massif běží spolu s Gwenem Le Ny, chtějí mne vzít s sebou do háku, ale já nechci, tak dobíhají cca 2 minuty předemnou. Je již předem avizovaná studená sprcha. Starý hrad, hradby, staré kamenné město, skanzen, most, výhledy na řeku, jsem unavená a občas se motám,  ale projdu veký kus města a fotím. Máme za sebou 500 km naší cesty.

8:18:31, průměrná rychlost 7,582, 29. (3.žena), v celkovém pořadí 26. s průměrnou rychlostí 7,879.

9. etapa/ Angles-sur-l´Anglin-St-Sulpice-les-Feuilles, 69 km, převýšení 780 m

Ráno vyrážím celkem svižně s bandážemi na obou kolenou, skoro všichni si toho všimnou a mají nějaké vtipné připomínky. Svižně mně to vydrží asi jen 7 km, pak se to nějak zadrhne, mám ještě zdravotní problém trochu jiného charakteru, který mne dost rozhodí. Jean-Jacques Moros dosud vedoucí celkové pořadí stojí na 15.km opřený o auto, kývám na něj a očima se ho ptám, co se stalo, že neběží. Smutně se dívá na svou nohu, má jí pokrčenou a trochu vytaženou z boty. Pro zranění ostupuje ze závodu. Celkem blízko za mnou je Marie-Jeanne Simons (FRA), v průběhu etapy jí asi 2 x trochu uteču. Její manžel se o ní obětavě stará po celou dobu, co běží i během celého závodu, poslední část každé etapy jí doprovází na kole. Ze začátku TG se mně zdá, že má Marie-Jeanne problémy, jako by měla málo naběháno, střídá pomalý běh a chůzi nebo je to taktika? Každopádně na poslední občerstvovačce mne dohání a pár kilometrů za ní i předhání. Asi dvakrát během etapy sundavám bandáže a zase je nandavám, nějak mně to nechce vůbec běžet, baštím hodně ostružiny, kterých je podél silnice spousta, ohraničují totiž přilehlé pastviny, všude samé krávy, ze všech stran. Zajímavé, jak se postupně mění jejich plemena. Říkám si, tak tě holt Marie-Jeanne předhoní, no v celkovém pořadí máš dost velký náskok. Mám toho dnes úplně plné zuby, před cílem ještě hodně frekventovaná silnice a trochu do kopce, část běžím radši po trávě, aby mne něco nepřejelo.  Chvíli po mně dobíhá Francoise Perchoc (FRA), její manžel v cíli píše výsledky na tabuli a taky mně většinou dává zaslouženou třetinku piva. Mají malého pejska a ten Francoise vítá. Francoise spíš chodí a běhá většinou jen z kopce, na zádech má camelbag a dokonce rozprašovač s vodou, jednou mne s ním postříkala. Máme za sebou polovinu Transe Gaule, na silnici je značka, včetně kilometrů, co nám ještě zbývají. Čeká nás montovaná stodola na spaní s tureckým záchodem, který je o kus dál venku, ale je splachovací. Moc dobré jídlo v restauraci.

10:35:24, průměrná rychlost 6,516, 37. místo, v celkovém pořadí 27. s průměrnou rychlostí 7,688.

10. etapa/ St-Sulpice-les-Feuilles-Bourganeuf, 62 km, převýšení 820 m

Bandáže mám připnuté k ledvince, pro jistotu je beru s sebou, ale levé koleno bolí stejně, ať si je vezmu nebo ne. Do 30. km to celkem běží, 7,5km/H, pak je to pochoďák, který si zpestřuji tím, že jím ostružiny. Tak dobré a sladké ostružiny jsou jen ve Francii, je to dobré občerstvení, když už není voda. Je velké vedro, slunce pálí a pálí. Mám s sebou jen trika s krátkým rukávem, bohužel ne s dlouhým, dlouhé rukávy by se hodily jako ochrana před slunečními paprsky. Marie-Jeanne mne předbíhá kolem 40. km, je tam takové táhlé stoupání a mně to v tom vedru moc nejde. Dobíhám k věži Zizim na velké parkoviště. Do haly je odvoz autem, ale na slavnostní přípitek se vracíme pěšky, je to na nádvoří u radnice, těsně u věže. Slavnostnější než obvykle, paní starostka má proslov, J-B má proslov, jsou tu místní novináři a dělají rozhovory s francouzskými běžci. Mám takový dojem, jestli není Marie-Jeanne místní, protože jí celkem obletují a možná právě pro to se v těhle etapách snaží, nebo připouštím, mně to už běhá o dost pomaleji, což je spíš pravděpodobné. Dobré víno, dobré jídlo, prohlížím místní kostel, fotím.

9:34.15, průměrná rychlost 6,478, 37. místo, v celkovém pořadí  29. místo s průměrnou rychlostí 7,552. V celkovém pořadí se přede mne dostává Jos Broersen (NED) a Said Kahla (ALG) je těsně za mnou.

11. etapa/ Bourganeuf-Peyrelevade, 49 km, převýšení 695 m

Včera jsem si trochu odpočinula, nohy spíš chodily než běhaly, rozbíhám se svižně, bandáže nechávám v kufru, mám s sebou elastický obvaz, kdyby bylo nejhůř, ten musí stačit. Dnes mně to nějak baví, běžíme do hor a já jako by s přibývající nadmořskou výškou získávám sílu. V duchu volám, hory, lesy, dejte mně sílu, ať to zase běží, je to stále mírně do kopce, ale statečně vše vydupávám, žádná chůze, nahoře mne chytne křeč do stehna, bolí to, musím na chvíli zastavit. Zase se rozbíhám, říkám si, dneska je to krátký, rychle to zmákni, ať si odpočineš. Místo krav tu mají ovce, asi i nějaká chráněná oblast, co se týče ochrany přírody-rašelinná jezírka, o kus dál klidná jezera. Potkávám turisty s holemi. Krajina připomíná Jizerské hory. 3. občerstvovačka je v krásném horském městečku Faux-la-Montagne (720 m n.m.), kamenné domy, kostely připomínají pevnosti. U občerstvovačky hraje dokonce hudba a je tam komentátor s mikrofonem, hlásí moje jméno, když přibíhám. Ještě před tím než přiběhnu na občerstvovačku, tak si namáčím čepici do kašny, úžasně studená voda. Na posledních kilometrech mně nějak opouští síla, asi zase to vedro, Markus Theissen (GER) je těsně za mnou, divím se, že mne ještě nepředhonil, asi opravdu běžím celkem rychle, do cíle zbývají 2 km, táhlé stoupání, nemám vodu a nějak ani sílu. Markus mne dobíhá, běžíme spolu, dává mi napít. Chci s ním do cíle pohromadě, ale nechce, tak tam jsem 1 vteřinu před ním. Je tam taková malá kašna, už si tam pár ultramaratonců chladí nohy, Brigitte taky (přiběhla jen 5 minut předemnou), tak sundavám boty a dávám nohy do studené vody, úžasný, škoda, že tu nemůžu sedět do rána. Večer se vracíme do protější pizzerie na opravdu dobrou večeři, noha moc bolí, tuhne, není mně moc dobře, tři chody nosejí pomaleji, vytrácím se a strkám nohu znovu do kašny. Na noc mažu mastí podle Sama Straky a modlím se, aby si koleno dalo říci. Ono to často večer vypadá tak, že skoro nemůžu chodit a když si představím, co mne ještě čeká za porci kilometrů, není mně nejlíp.

5:55:29, průměrná rychlost 8,270, 26. místo, v celkovém pořadí 29.místo s průměrnou rychlostí 7,599.

  12. etapa/ Peyrelevade-Mauriac, 75 km, převýšení 1010 m

Start už v 6:00, do hor se těším, vyhovují mně, nahoru rychle chodím a dolů běžím. Krásná etapa, v horách serpentiny a suché partie trav podél, ještěrky (různé druhy), vyhřívají se na silnici. Kamenné stavby, moc se mně to líbí, velmi krátce prší. V hlavě si opakuju Mauriac, Mauriac, tam chci a snažím se běžet do rytmu. 41 km za 5 hodin, do 50. kilometru běžím, pak prokládám chůzí, ale jsem celkem rychlá, 60 km za 7 H. Dobíhám pár minut za Markusem Theissenem.

10:06:09, průměrná rychlost 7,424,28. místo, v celkovém pořadí 28. místo s průměrnou rychlostí 7,581.

         13. etapa/Mauriac-Aurillac, 64 km, převýšení 1100 m

V noci toho moc nenaspím (spala jsem jen 3 hodiny, měla jsem nějaké zlé sny a pak už nemohla usnout). Hodně se těším na další hory, taky je to etapa, která vede celkem blízko Brive, kde bylo MS v běhu na 24 H v květnu, víc si to tak můžu představit na mapě Francie, kde asi tak už jsem. Ráno nevyrážím rychle, není energie, nahazuji motor až na 1. občerstvovačce. Běžím, koukám a fotím, úžasný, krásný, hory, hrad, staré městečko, kaple v jeskyni, panorama hor. Čeká nás asi 9 km postupného stoupání na Col de Legal (1231 m n.m.), na začátku stoupání míjím Pascala Ryascoffa (FRA), neběží, ale jde, divím se, většinou mne předbíhá kolem 1. občerstvovací stanice. Ptám se ho, co se děje, ukazuje na nohu, asi zánět okostice, vytahuju prontoflex a stříkám na nohu, třeba mu to alespoň na chvilku pomůže. Běžím dál a říkám si, že jsem mu spíš měla dát ibuprofen, co mám s sebou v ledvince, no, čekat na něj nebudu, třeba by ho ani nechtěl, přece jen ta jazyková bariéra dělá svoje. Stoupání je pozvolné, v serpentinách, žádná divočina, běhám dlouhé úseky, občas jdu, trochu se šetřím, nahoře ovečky a výhledy na pásy hor, mraky se nad nimi honí, občas hřmí. Fotím, ale tuším, že z fotek nebude nic moc, protože není jasno. Vrchol je celkem plochý, je tu pořádná zima, 3. občerstvovačka Marie a Marcel, moji oblíbení občerstvovači, jsou skvělí, a nevadí, že umějí jen francouzsky. Celkem se těším na ten kopec směrem dolů, ale ouha, na druhé straně hor je úplně jiné počasí, drobně prší, je mlha a zima. Vytahuji reprezentační tílko a navlékám přes tričko, pláštěnku jsem zavrhla už dávno a vůbec jí s sebou neberu, je v ní vedro a nedá se běžet. Dokonce musím sundat brýle, vidět je tak na 2 metry, připomíná mi to loňský Jesenický maraton a stoupání na Praděd a pak cestu z něho dolů. Po stranách silnice jsou slyšet zvonce (asi krav), není moc vidět a občas jede v protisměru auto, musím dávat pozor a dobře poslouchat. Dobíhá mne Marie-Jeanne, jako by do mne někdo píchl, to ne, zrychluji, upaluji dolů, co můžu nejrychleji, třeba jí uteču. Riskuju a řežu zatáčky, není moc vidět, nemám ani brýle na očích, na šipky, co ukazují správný směr musím koukat pěkně zblízka. Koleno mně začíná bolet z toho razantního seběhu, přidává se levá achilovka a pata, energie dochází. Marie-Jeanne mne stejně předbíhá a je mně to už nějak jedno. Na poslední občerstvovačce je znovu Jacquemine (starší obětavá paní), která je vždy na druhé občerstvovačce, beru pití do půlky flašky a jím jen pár kousků ovoce, výsledný čas chci zaokrouhlit na půl hodinu, tak přidávám, ať to mám rychleji za sebou. Když vidím v dálce panorama Aurillacu, nedá mně to, zastavuji a vytahuji mobil, to si musím vyfotit. Ještě kruhový objezd a celkem prudký kopeček a je tu brána. Do haly se jde pěšky, už několik dní mám chuť na jogurt, ale nějak se mně nepoštěsťuje si ho opatřit. Měla by být společná večeře v hale, ptám se, v kolik hodin bude, abych stihla dojít do města a vrátit se. Nejdřív si nějak nerozumíme, že by neznali ani anglicky time?? Nakonec se to dozvím, mám necelou půl hodinu. Dojdu na parkoviště, kde byl cíl, ptám se nějaké slečny, kde je obchod, posílá mne dolů do města, kousek jdu, ale je to ještě kus cesty a z kopce, to znamená, že zpátky to bude do kopce a mně není zrovna dobře, motám se. Otáčím a vracím se zpátky, zkrátka a dobře, budu bez jogurtu.

9:23:11, průměrná rychlost 6,818, 34. místo, v celkovém pořadí 28. místo s průměrnou rychlostí 7,516.

14. etapa/Aurillac-St-Cyprien-sur-Dourdou, 61 km, převýšení 615 m

Ráno dost prší, začínám pomalu a postupně se dostávám do tempa, držet rytmus a nohy ať pérujou. V serpentinách v klesání po zajímavém povrchu, jako by nedodělané silnici, samé malé šedé kamínky (místo asfaltu) mne dohání Marie-Jeanne. tentokrát jsem klidná, žádné utíkání před ní, jsem trochu zvědavá, jak vlastně běhá, tak běžím podle ní a asi krok za ní, občas vedle ní. Má krátký krok, dup-dup, nohy vyťukávají Marie-Jeanne-Jeanne-Marie...asi to je dobrá taktika, protože když se jí budu držet, tak mě přece nemůže utéct v závěru o tolik. Co si vybavuju, je hodně upovídaná (vždycky jsem jí zezadu slyšela, jak si povídá se spoluběžci), ale umí jen francouzsky, nepovídá nic a mlčí. Najednou prudce uskakuje vlevo do strany, cuknu s sebou, že by auto proti, zasměje se, chce na WC. Pokračuju tedy dolů sama a držím její tempo, levému koleni se to celkem zamlouvá. Mostky mezi skalami, po kterých se točí silnice směrem dolů, okolí je nádherné, něco ve stylu Divoké Šárky v Praze, kopce hrají všemi barvami, ale mobil nevytahuju kvůli fotce, chci držet tempo. Je celkem provoz a do zatáček není vůbec vidět, běžím radši vpravo. Pod kopcem klepu boty. Dál trasa pokračuje kolem řeky, co vypadá podobně jako Jizera. Marie-Jeanne mne nedohoní, běžím jejím stylem, tak asi ani nemůže.

8:26:13, průměrná rychlost 7,230, 34. místo, v celkovém pořadí 29. místo s průměrnou rychlostí 7,496.

15. etapa/ St-Cyprien-sur-Dourdou-Cassagnes-Begonhès, 56 km, převýšení 860 m

Krásné kopce, ale moc je nevnímám. Marie-Jeanne má úporný styl, předbíhá mne, udolá mne. Před poslední (4.) občerstvovačkou (cca 47 km) předbíhám pomalu jdoucí Brigitte, moc ráda bych jí řekla něco povzbuzujícího a pěkného, ale nevím, co a jak to říct, vzpomínám si na Bergamo, jak statečně bojovala a říkám alespoň go, go…pak mne na té občerstovačce dobíhá Anny Monot, vidím, že je nějaká rozrušená, o pár minut později, když mne znovu dobíhá, se jí ptám, co se děje. Říká, že je Brigitte špatně, že zvrací. Nějak mne ta poslední občerstvovačka nakopne nebo že by Anny? Nasazuju a rozbíhám se, jde mně to celkem slušně, kéž  to vydrží až do cíle. Je dost silný provoz a silnice je plná zatáček, do kterých není vidět, musím šetřit energii,  riskuju, řežu, co se dá. Snažím se Anny utéct, trošku se zlobím (nebo závidím), protože s ní běhá jedna její pomocnice. Dnes se s ní potkávám skoro celý den, vždy o kus popojede nějakým autem a pak vyrazí naproti Anny (s vodou atd.) nebo na ní čeká. Jsem o pár vteřin před nimi, nesmím přestat, poslední kilometr běžím ze všech sil, dobrý souboj na konec. Při doběhu se všichni trochu diví, proč tak makám, za pár vteřin pochopí, když doběhne Anny a tleskají o to víc. Nakonec jako 6. žena dobíhá i Brigitte a všichni jí tleskáme, že to s těmi problémy taky zvládla a nevzdala to. Spíme v nějaké hale, vypadá to jako montážní hala autoservisu, s velkými vraty a betonem, záchody jsou jen dva pro všechny a zrovna nevoní.

7:55:18, průměrná rychlost 7,322, 34. místo, v celkovém pořadí 30. místo s průměrnou rychlostí 7,485.

16. etapa/ Cassagnes-Begonhès-Saint-Sernin-sur-Rance, 54 km, převýšení 885 m

Tahle etapa je asi nejhorší, začíná mně odcházet hlava, ne že bych to nechtěla doběhnout, to samozřejmě ano. Mrzí mne, že jsem pomalejší a pomalejší a že moje průměrná rychlost v celkovém pořadí klesá, průměr 7,5 km/hod., to by se mně líbilo udržet. Dnes je strašné vedro, všudypřítomný horký vítr, 40 °C ve stínu a 49,5°C na slunci. Je mně nějak jedno kolikátá budu, hlavně to uběhnout a doběhnout. Na 4. občerstvovačce (45.km) na nás čeká meta 1000 km. Levá noha bolí, už nechce poslouchat, co bude, až uběhnu ten tisící kilometr? Budu moct pokračovat dál? 1000. km dosahuji v 13:12. Kolem krásné scenérie, středomořská flóra, ale už mne nebaví ani fotit, jen to nějak dobojovat a mít to za sebou. Mám dvě 0,33 l flaštičky, asi je to málo, protože vodu vypiju raz dva. Jednou úplně vysušená prosím doprovod Dona Winkleyho (USA) o vodu. Náhodou je zrovna u svého auta, namáčí mi  čepici. Je to štíhlá francouzská dáma, má psy (jednou si ho vzala na úvazek a běžela i s ním), jinak vždy kus popojede autem a svižně (závidím jí to tempo) vybíhá směrem nahoru serpentiny, pak běží s Donem zpátky k autu. Do cíle zbývá ještě kus, další vodu nabírám u benzínky, ale už zase žádnou nemám. Kolem projíždí J-B s autem, volá na mne, že má studenou vodu, zastavuje nalévá mně, máčí čepici, je to jako polití živou vodou, dokonce znovu začínám běžet a peru se s tím kopcem. Dnes je lepší Marie-Jeanne Simons, Anny Monot i Francoise Perchoc. V celkovém pořadí už mne předběhl 75-ti letý Richard Hofbauer (GER), běhá průměrnou rychlostí něco přes 8 km/hod., je skvělý. Cílové město je hodně staré, samý kámen, připomíná stará italská města, kanalizace je mnohdy vedena vně domu. I když mně není moc dobře, jdu si město prohlídnout a kupuju si nanuka (i když stojí víc jak 1 euro). Je strašné vedro, všude samé mouchy, spíme namačkaní jako sardinky v hale hned u rušné silnice a křižovatky. Dokonce tu není ani záchod, musí se přejít silnice a tam je veřejné WC, což je 1 WC pro vozíčkáře a 1 turecký záchod (splachovací) a pár mušlí pro pány. Dnes je naposledy společná večeře a opravdu parádní, krásný hotel, opět 3 chody a posledním chodem je flambovaný dort s prskavkami. Sedím vedle Reginy a Markuse, povídají německy o vegetariánství, Markus nejí ryby, mají totiž oči, vejce jí. Zajímavé téma, škoda, že není moje angličtina na lepší úrovni.

8:23:00, průměrná rychlost 6,441, 39. místo,v celkovém pořadí 32. místo s průměrnou rychlostí 7,420

17. etapa/ Saint-Sernin-sur-Rance-St-Pons-de Thomières, 70 km, převýšení 1350 m

Dnes to je pěkně kopcovaté, J-B ráno maluje na tabuli, kde bude stoupání, klesání, kde jsou občerstvovačky. Kolem krásné nádherné hory, zase jiné než byly ty před tím, naprosto ztrácím energii, bojím se, aby to moje tělo neřeklo, tak holka 1000 km a dost. Po celkem úzké cestě jezdí hodně kamionů a rychle, nevím, jakou stranu silnice si mám vybrat, taky motorkáři hodně řežou zatáčky, asi dva mně málem sundali. Už chci moc domů (í-tý houm), nejradši bych to vzala nonstop až k tomu moři, v hlavě si vyťukávám Gruissan, Gruissan, moře, moře, ale stejně to moc nepomáhá, protože je to většinou pochoďák. Na 5. občerstvovačce neodolám, zastavuju a dívám se do údolí a na ty krásné hřbety hor, fouká silný vítr a dokonce mně asi odfouknul moje průhledné desky se slovním popisem trasy a mapou, no snad trefím i bez toho. Dobíhá mne Don Winkley, jsem moc pomalá, protože Don dobíhá skoro mezi posledními, malou chvíli běžím s ním a s jeho doprovodem. Jdu na záchod a najednou se objeví  Regina, no ještě Regina mne předběhne, ach jo. Nabízí mi sušenku, ptám se nejdřív, jestli má i pro sebe, má dvě, beru sušenku. Najednou nějak dostávám sílu, že by ta sušenka zabrala tak rychle? Regina běží strašně pomalu (má zvláštní styl) a je to z kopce, je mně tedy hloupé jí opustit. Nakonec jí opouštím a vydávám se na stíhačku Dona, běží pomalu drobnými kroky, předbíhám ho. Ono to najednou jde, asi to chtělo zkusit zase běžet, běžím, co můžu, Francouzka, co  doprovází Dona, opět plavně vybíhá směrem proti do kopce a uznale na mne volá. Už je konečně cíl, ještě přeběhnout frekventovanou křižovatku, J-B píská na píšťalku a zastavuje dopravu. Beru si pivo, nějaké sušenky a na chvili si sedám, protože bude zase odvoz autem, tak musím počkat, až nás bude víc. Za chvíli dobíhá Don, pak Regina a Sigrid Eichner, ta si hned zouvá botu a bere si celý talíř slaných brambůrků, je to nezničitelná ultrababi (69 let). Dostáváme poukaz zdarma do bazénu na koupališti, kde budeme spát, neberu si ho, protože bych to už nestihla, na zítra si musím pořádně odpočinout, čeká nás poslední etapa a start v 5:00 ráno. Sprchujeme se hned vedle hřbitova (alespoň nějaká legrace) a máme to s odvozem autem (taxi, jak hlásí Michel, co nás vozí). V celkovém pořadí už mne předbíhá Ahn Byeung Sik (KOR), škoda toho průměru, že mně to neběhá rychleji.

11:07:09, průměrná rychlost 6,295, 39. místo, v celkovém pořadí 34. místo s průměrnou rychlostí 7,335

18. etapa/St-Pons-de-Thomières-Gruissan-Plage, 72 km, převýšení 520 m

Ráno vstáváme všichni brzo, před 4:00, prakticky potmě snídáme i balíme, světlo nesvítí, tak si musíme vystačit s čelovkami a baterkami, není ani výklad trati. Za 5 minut 5:00 nasedáme všichni do aut a jedeme na start, asi se to už do 5:00 nestihne, to je jasné. J-B čte hlasitě jména všech závodníků, říkáme, že jsme zde (já schválně česky-tady). Všichni se objímáme a plácáme si víc než obvykle, dnes naposled. Mávnutí praporem a jde se na to, poslední etapa na nás čeká. Včera jsme si s Reginou ukazovaly jeden zdvižený prst, jako že už jen jedna etapa. Ona ví, že je to můj sen, jednoduchou angličtinou jsem jí ještě v Roscoff vysvětlila, proč běhám ultra i proč chci uběhnout Transe Gaule. Jsem nějaká dojatá, v duchu si představuju mapu Francie a ten kousek, co chybí k moři. Dnes chci běžet, běžet a ne jít, ať mám na to sílu, prosím, prosím. Vyrážím rychle, všichni z doprovodu mávají, volají, troubějí, za chvíli začínáme stoupat vzhůru. Serpentiny se točí, auta naštěstí skoro žádná nejezdí, je tma, na obloze měsíc a hvězdy, svítí nám na cestu, proti fouká studený a ostrý vítr, nějak mně to nevadí, jako by mně přidával energii. Vydupávám zatáčky, jde mi to, tak kde jsi moře, třeba tam doběhnu rychle. Nahoře se vítr obrací a fouká do zad, roztahuju ruce a letím, letím, vítr si se mnou dělá skoro co chce, jak je silný. Noc bledne, už bude brzo svítat, na silnici se míhají dlouhé stíny a někdo tam stojí a točí na kameru nebo fotí...pohybující se stín běžce, to by bylo pěkné video nebo fotka.  Doprava houstne, zase kamiony, pár kruhových objezdů, kousek nějakou zkratkou po trávě, 1., 2. občerstvovačka, a už je tu i 3., zatáčíme na polňačku, aspoň tu nejezdí ty protivná auta. Maličko zpomaluju. Předbíhá mne Jos Van den Hende (BEL), blížím se ke kanálu, teď podle něj až do Narbonne. Chtělo by se někoho držet, protože Narbonne je velké město, bohužel i Richard Hofbauer (GER) mne předbíhá, musím na záchod, takže ho vidím jen před sebou v dálce. Pořád rovně podél kanálu, jsou tu zdymadla a projíždějí tady lodě, mávám na ně, mávají taky. Mám dobrou náladu. 4. a 5. občerstvovačka je jen voda bez obsluhy, každý si naleje sám. Stále podél vody, povrch cesty se mění, moc značek tu není, ale snad běžím dobře, ještě mne předbíhají 2 běžci a skoro ve městě 3. (má doprovod kolo a běžce). Tak mně nezbývá než to přes Narbonne dobojovat sama, sleduju značky, nesmím zabloudit, do toho celkem velký provoz, kruháče a křižovatky, občas musím počkat na přechodu. Mává na mne doprovod Anny Monot a dává mně kousek čokolády, vodu mám, nepotřebuju. Už jsou postranní uličky, snad bude konec toho hrozného města. Proti jede na kole manžel Marie-Jeanne, volá bravo, jako vždy, že by ta Marie-Jeanne byla tak blízko? Silnice z Narbonne je úzká a proti samé auto.  Začíná mně nějak bolet noha, tentokrát pravá, začínající zánět okostice (už to cítím 3 dny), bolí to moc, ještě se přidává  pravé stehno, mám pocit, že mně ta noha asi upadne. Na 59. km mne předbíhá Jos Broersen (NED), je tu poslední občerstvovačka (bez obsluhy). Už nemůžu běžet, jen jdu, jen se motám. Dobíhá mne Anny Monot, chce abych běžela s ní, ale já nemůžu. Snad se na tu pláž dopajdám, kolem rýžová pole, fouká vítr, ani se mně ta krajina moc nelíbí, v horách bylo líp. Proti stále auto za autem, ještě jeden běžec mne míjí - Frédéric Morand, říká, že už je to jen 3 km. Vidím Gruissan (zřícenina jako dominanta na začátku města), tam někde je ta pláž a vysněný cíl. Proti jedou samé bugatky, je jich asi 50 a každá jiná, mávám na ně, oni troubí a mávají. Na začátku Gruissan natahuji reprezentační tílko s Czech republic, musím přece běžet a ne jít. Zkouším to rozběhnout, jde to ztuha, ale jde to. Běžím kolem rovného vodního kanálu po cyklostezce, to už je moře, začínám brečet. Už bude konec, jsem dojatá, v hlavě se mně vrací všechno, co bylo před tím, před Transe Gaule i během Transe Gaule. Kde je ta pláž? Křižovatka a tam J-B v autě, hlídá a naviguje, zatáčím, pár lidí volá a tleská, ještě kousek ulicí, před sebou vidím 3 schody, vyběhnu je, hop, skok a je tu písek, trochu těžký. Vidím bránu a všechny, stojí v uličce před ní, volají, tleskají. Probíhám bránou, za ní je moře. Je to tam, 1150 km za 18 dní, od jednoho moře k druhému, sen, jehož splnění mně trvalo necelé 3 roky.

10:16:22, průměrná rychlost 6,911, 33. místo, v celkovém a konečné pořadí 34. místo s průměrnou rychlostí 7,307, celkový čas za všech 18 etap (1150 km) 156:41:36

Celkové výsledky zde www.yanoo.net/index.php?load=news&key=415