Chřibský maraton

20.10.2013 23:14

Chřibský maraton 19.10.2013, 4:27:46 (552 m přev. podle Kamila)

Hodně dlouho nazpátek, jsem si chtěla tenhle maraton někdy zaběhnout. Patří mezi nejobtížnější silniční maratony v Čechách. Bývá však v kolizi s maratonem ve Stromovce a já jako místní, jsem zatím vždy dávala přednost Stromovce. Letos se oficiální maraton ve Stromovce neběžel a o tom, že se tam bude konat neoficiální akce, jsem se dozvěděla až příliš pozdě. Už jsem měla koupené jízdenky do Kroměříže a zamluvené ubytování u pořadatele, takže mně přišlo nefér měnit to na poslední chvíli. Vyrazila jsem s batohem v pátek rovnou z práce, autobusem do Brna. Tam jsem měla hodinu pauzu, raději jsem zvolila větší časovou rezervu kvůli případným problémům na D1. Autobus do Kroměříže odjížděl až v 8 hodin večer, měla jsem ještě chvíli času na kratší procházku po Brně. Váhala jsem, jestli se přece jen nemám obrátit na své brněnské známé a kamarády a třeba u někoho z nich přespat, než se vydat na noc do neznáma. Nicméně jsem se odhodlala a do Kroměříže nakonec dorazila. Nikdy jsem tam před tím nebyla, byla už tma, na autobusovém nádraží jsem se přidala k jedné slečně s kufrem a spolu s ní dorazila k lávce přes řeku. Se slečnou jsem se po chvíli rozloučila a pokračovala dál podle mapy, co jsem měla vytištěnou ze seznamu. Stadion jsem našla, pak jsem se ještě jednou ptala na cestu, protože jsem nevěděla kudy k tribuně. Tam někde jsem totiž měla v noci spát. U tribuny byla otevřená malá branka, vchod dovnitř útrob tribuny jsem našla. A už jsem byla mezi svými, zase jsem jednou za běžce, maratonistu. Byla tam milá společnost, pořadatelé v čele s Otou Šedým a Šaňo Simon, král slovenských sběračů maratonů. Hned jsem obdržela večeři – chleby se šunkou a pivo, úžasný...všechno bylo v pořádku, já se přestala bát, jak to ubytování v tribuně vlastně bude vypadat. Šaňo vyprávěl a vyprávěl, zítra ho čekal jeho 730. maraton, všichni povídali a dobře se bavili :-) vypila jsem 2. pivo (to bylo už trošku nad plán) a něco před půlnocí jsme šli spát. Mají tam pod tribunou takovou malou místnůstku se šikmou střechou, jsou tam postele...letos bylo místa dost, spali jsme tam jenom dva. Já v koutě u dveří, prý tam vždy spával Vašek Krejsa, říkal Šaňo. Vyspala jsem se celkem dobře, špunty a prášek na spaní to jistily, i když jsem se trošku obávala té kombinace s dvěma pivy. Ráno jsem dostala čaj k snídani, ani jsem s takovým luxusem nepočítala, měla jsem všechno s sebou, vlastní kafe a rohlík. Pomalu se začali sjíždět a scházet běžci, odprezentovala jsem se (startovné 100 Kč), sbalila jsem si věci a přesunula jsem se o kus dál do šatny pro ženy. Popovídaly jsme s holkama a něco před půl jedenáctou jsem se vydala pomalu na start (maličko jsem se rozběhala a rozhýbala). Těsně před startem byla ještě „paráda“ – seskoky padákem na místo – tedy na hřiště. Bylo to překvapení, nahoře barevné padáky s malými postavičkami, a ty se přibližovaly a přibližovaly...už nebyly malé, ale velké a pěkně jedna za druhou přistávaly na hřišti a byl to fofr. Přesně v 10:30 bylo odstartováno, obkroužili jsme ještě cca 2 okruhy po dráze a vydali se vstříc maratonské trati. Jak uvádí organizátor v propozicích:„Jedná se o náročný maratonský běh s převýšením 300 m mezi 11. km a 25. km. Trať maratonu je situována z atletického stadionu, kde se po absolvování 1000 m  na dráze pokračuje směrem na Kotojedy, Trávnické zahrádky a po cyklostezce do Kvasic, kde začíná náročnější část maratonu v kopcích přes Novou Dědinu, Tabarky  a  Kostelany na Bunč /500 m n.m./. Po 6 km seběhu z  Bunče do Zdounek pokračuje maraton přes Šelešovice, Jarohněvice a Vážany do cíle na atletický stadion v Kroměříži.“

Trať vedla kousek městem a ulicemi, pomalu se to trhalo a vběhli jsme na cyklostezku kolem řeky Moravy. Bylo to rovně jako když střelí, foukal vítr proti a aspoň mně se jevilo, že dost ostře. Trať byla dobře značená, v kritických místech (křížení se silnicí s větším provozem nebo při odbočkách) byli pořadatelé, na asfaltu byly oranžové šipky. Nejdřív jsem za to trošku vzala, nechtěla jsem se moc šetřit. Plán byl asi takový, že to musím dát pod 4 hodiny 30 minut. Je to přece jen kopcovatý maraton a já nejsem úplně v nejlepší běžecké kondici. Určitě za líp než 4 H 15 minut by to stejně nešlo, i kdybych v té běžecké kondici byla. Občas jsem běžela s někým, ale spíš sama, protivítr mně bral dost sil, pamatuju si na koně a na ranč v Kostelanech. Byla jsem zvědavá na krajinu kolem, na lesy a na Bunč (protože o Bunči psala často Ilonka Bajerová, že tam běhá a že je tam krásně). Bylo tam opravdu krásně, skoro celá trasa mne nadchla. Nebylo to jednoduché, samé nahoru, dolů, občas jsem běžela, občas jsem šla nebo jsem střídala 4 kroky, 4 skoky, jak to většinou dělám. Spousta stromů a barevného listí, do toho foukal vítr. Někdy se to povedlo, že ze stromů padal drobný barevný závoj samých listů, barevný vodopád, byla by to nádherná fotka. Občas byly výhledy, pohledy do krajiny. Nicméně i když jsem to všechno vnímala, snažila jsem se běžet, co to šlo. Občerstvovačky byly co 6 km, většinou jsem brala jen vodu, ke konci ionťák a za celou dobu jen 3 kousky banánů. Měla jsem své dva malé gely, tabletku enervitu a 1 hořčík...nějak to do mne ani nechtělo lézt. Trošku mne táhlo pravé stehno, asi pozůstatek Pradědovy 100 před 14ti dny a tradičně mně bolelo levé koleno. Celkem zabrat mně dal nekonečný seběh do Zdounek. Byla tam občerstvovací stanice (myslím, že to byl 31. km), tam na mne čekal můj druhý gel a taky Ben Pucholt z Unhoště – prý, kde se flákám...Popadla jsem gel a odhodlaně vyrazila na hlavní silnici. Teď už jen rovně za nosem po hlavní do Kroměříže, jenom něco přes 10 km, to dáš. Rovina to nebyla, proti jezdilo celkem dost aut, ale silnice byla široká, cítila jsem se bezpečně. Jen jsem radši neřezala zatáčky :-) Něco po 35. km jsem měla krizi, začalo mně píchat u žeber směrem k srdci a dělalo se mně trochu špatně, asi chyběly cukry. Sledovala jsem hodinky a bála se, že to do těch čtyř a půl hodiny ani nestihnu. Trošku mne to motivovalo, už jsem byla v Kroměříži, vymotala jsem se podle šipek kolem kruhového objezdu a pokračovala po chodníku pořád dál a dál...konečně jsem viděla vrata vedoucí na stadion. Ještě 300 m po dráze, ti co doběhli přede mnou, mně zatleskali a už tu byla cílová brána. Stihla jsem to – čas 4:27:46, 11. žena celkem. Kategorie v ženských nebyly, takže mně to bylo celkem jedno, na nejlepší tři jsem neměla ani náhodou, bojovala jsem jen s časem...Hodně lidí mně uteklo hned od startu, něco kolem 20. km mne předběhla Eliška (letos jí to běhá parádně), ze začátku jsem se chvíli honila s jednou mladou holkou, ale nakonec zůstala za mnou. Pár chlapů (přepalovačů) jsem předběhla, asi 2-3 předběhli mne. Maraton se mně celkově moc líbil, je vidět, že to dělají opravdu běžci pro běžce, v cíli sprcha, guláš, kofola nebo pivo. Původně jsem myslela, že si ještě prohlédnu Kroměříž, alespoň jednu z těch slavných zahrad, autobus mně odjížděl něco před 18:00 hodin. Času by bylo dost, ale nakonec to bylo jinak. Do Brna mne vzal Honza s Vilmou autem a ještě jsem si popovídala s Kamilem, který byl v celkovém pořadí druhý hned za Petrem Vabrouškem, naším nezničitelným ironmanem. Z Brna mně to odjíždělo v 18:00 a doma jsem byla něco před 21:00, byl to moc pěkný výlet a svou sbírku klasických maratonů jsem zaokrouhlila na číslo 49. Ještě uvidím, jestli to letos doběhnu do 50 nebo si to nechám až na příští rok.

Kontakt

ultra-mapo

potmart@seznam.cz

Vyhledávání

TRANSE GAULE 2010

 

Děkuju za podporu:

mami+tati

Ing.Josef Pavlík

Tomák 1967

Ing.Petr Potužák - projektová kancelář, IČ 61763659, T.G.Masaryka 132, 357 33 Loket

specialista na výrobu a vývoj funkčních sportovních ponožek

http://web.lasting.eu/cs/

 

 

                                                                    

 

 

 Kam se chystám?